Nová přezdívka, starý blog.
weheartit here
 instagram here
tumblr here
15y.o.| Czech republic

2.-Dopisy bez příjemce

21. october 2013 at 18:12 | Kejt |  Zoe's Diary-autorská povídka
Tak pokusím se napsat o něco delší díl, protože ten minulý byl opravdu krátký, doufám, že to moc nepodělám. Víte, kdyby jste viděli, jakou kostru příběhu mám a jak mám ty postavy promyšlený, taky by se vám to nechtělo psát, aby jste to nepodělali.

Když dneska ráno Zoe vstala z vyhřáté postele, zdálo se, jako by všechno bylo růžové. Nebo ona si to tak alespoň přála. Nezapomněla, co chce udělat, nezapomněla, že chce zase začít doopravdy žít věděla, že chce aby se ona, Mike a celá jeho rodina probudili z toho smutného světa v kterém doteď žili. Byl čas na truchlení, bylo ho opravdu hodně, ale teď? Všichni se potřebovali znovu nadechnout s vědomím, že jejich život může vést dál, i když to tak možná zprvu nevypadalo.


Zoe se nasnídala a jako každé ráno vyšla z domu o něco dřív jen proto, aby mohla vyzvednout jejího nejlepšího kamaráda Mike, který jako každé ráno nestíhal a tak když přišla k němu domů, ještě rychle dojídal svoje corn flakes až mu po bradě teklo mléko, v kterém byli namočené.
,, Můžeš mi říct, proč nemůžeš vstát o těch deset minut dřív, abych tě nemusela každý ráno nahánět?" zeptala se už lehce naštvaná Zoe, protože měli už jen pár minut do začátku první hodiny a ona nechtěla kvůli Mikeově neustálému zaspávání přijít pozdě- už po několikáté.
,, Těch deset minut pro mě znamená rozdíl mezi skvělým dnem a hororem. Jako bys nevěděla, že my Finové jsme na spánek vázaní!" ohradil se Mike, prolétl kuchyní do předsíně, vzal do ruky skate a vystrkoval Zoe z domu.
,, Prosím tě, nesváděj to na to, že jsi Fin. Oba víme, že jsi prostě jen neskutečný lenoch!" zasmála se a bouchla ho do ramene.
,, Já vážně věřím tomu, že za to může ta severská krev, však víc, polární noci, velká zima a to všechno..." zvedl Mike ruce na obranu a radši rychle zamkl dveře. Seběhli schody, které vedly k domu a oba naskočili na svoje prkna. Měli čtyři minuty, než jejich jména budou zapsaná na 'černé listině', jak tomu ráda říkala ředitelka jejich školy.
****
,, Lampan, Taiinen, Sugg do ředitelny prosím." ozval se nepříjemný hlas školní sekretářky a pro Zoe a Mike to znamenalo jediné, zase to nestihli a očividně ani Jack si nedělal starosti s tím, že přijde pozdě.
,, Jakto, že jsi to zase nestihl?" houkl na Jacka Mike, když je dobíhal v chodbě, kde byla ředitelna.
,, Za-zaspal jsem." zafuněl na něj Jack a předklonil se, začal zhluboka dýchat a vypadal opravdu komicky. Chvilku tam tak stál a jen funěl a pak se znovu narovnal a vypadalo to, že bude už schopný normálně komunikovat.
,,Zase?'' zeptal se Mike
,, Za to vás se ani ptát nemusím co?" podíval se na Zoe a usmál se, na Mikeovo rýpnutí nereagoval. To, že Mike je nenapravitelný spáč snad věděl už každý. Vzhledem k tomu, že byl schopný prospat i vlastní vyhlášení cen...
Došli k ředitelně, všichni nasadili provinilý výraz a vešli. Nečekalo je nic pěkného. Jejich ředitelka sice sama chodila vždy minimálně s desetiminutovým spožděním, ale u svých žáků netolerovala ani minutku, velice zásadová žena.
***
,, Víš, chtěla bych si s tebou o něčem promluvit." začala Zoe hned po tom, co vyšli s Mikem ze školy.
,, Povídej." povzbudivě se na ní usmál a otočil se k ní čelem, zastavili se.
,, Nemyslíš, že už bylo dost truchlení? Chci říct, nenaplakali jsme se už dost? Konečně y sis měl začít užívat a já taky. Měl by ses přihlásit do závodu a nečekat na to, až ti to Sam poradí, neohlížet se, jestli za námy nepřijde do skate parku, oba víme, že on už se nevrátí, nemůžeš pořád přemýšlet o tom, co by on udělal a já vím, že to děláš. Sam je mrtvý, Mikeu, měli by jsme začít žít." vychrlila na Mikea Zoe svojí 'řeč', sama sebe překvapila, že byla schopná říct, že Sam je mrtvý, nikdy před tím tuhle věc neřekla nahlas a když to teď vyslovila, zdálo se, jako by bylo najednou všechno mnohem jasnější. Přesto se jí ale tváře leskly slzami.
Mike na nic nečekal a obejmul jí, věděl, že měla pravdu, vždycky jí měla. ,, Máš pravdu, začneme žít." pošeptal jí.
***
Čau brácho, vím, že jsem ti psal každý den, ale vlastně nevím, co mám psát. Všechno je pořád stejné, nemůžu se vyrovnat s tím, že mě ráno netaháš z postele, že nenecháváš špinavý ponožky po celým bytě, že neštveš rodiče, dokonce mi i vadí, že se ráno neoblejzáš se Zoe, než jdeme do školy. Víš, potřeboval bych tvojí radu, ale ty tu nejsi. Vždycky když jsem něco potřeboval, byl jsi tady a najednou je tu jen volná židle a fotka, co mi tě má připomínat. Proč jsi sakra jel za náma do parku autem? Nikdy jsi to nedělal, nikdy. A najednou ses rozhodl jet autem? Proč?! Je to pět měsíců a já stejně pokaždé když bouchnou dveře doufám, že uslyším tvůj hlas.
Ale stejně tak jako jsi ty odešel i my by jsme si zasloužili zase žít, vím, že bys nám to schválil, prostě jen nevím, jestli to bez tebe zvládnu.
Mike.
Dopsal Mike už po několikáté dopis, který vložil do obálky bez autora a přitom stejně věděl, komu směřuje. Tenhle dopis si nebude nikdo číst, nikdo nad ním nebude souhlasně kývat hlavou a nikdo ani nenapíše odpověď, snad jen to, že tohle bylo to jediné, co mu po jeho kontaktu s bratrem zůstalo, bylo opravdu smutné.


 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Nia Nia | Web | 26. october 2013 at 19:45 | React

dneska si mě citově dorazila
skleněný oči při tom odstavci před před posledním..:)
tak hrozně prociťuju ten příběh až si přijdu jako histerka vazne ale :D
jak to jen děláš, že píšeš tak topově ?
já nevím jak se k tomu vyjádřit k povídce..
je to hrozně krásnej námět, a ty z toho děláš ještě krásnější povídku:)
nechci aby někdy tahle serie povídek skončila, prosím, trvej navěky!:3 nechtěla bych se cítit jako zoe, přijít o kluka.. a přijít o bráchu, to je taky děsný..:(

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama