Nová přezdívka, starý blog.
weheartit here
 instagram here
tumblr here
15y.o.| Czech republic

October 2013

5.- Telefonát

28. october 2013 at 10:36 | Kejt
Už mám objednaný long,juchuchcu bože,bože.. Minulý díl byl lehce(hodně) nudný, ale nějak jsem potřebovala nenápadně sdělit pár informací, takže tak, muhah.

Včera s Luci provolala Zoe takovou dobu, že když se konečně rozloučili, bylo už dávno po půlnoci a na Zoe tak čekalo velmi málo hodin spánku, přesněji sedm a půl, což bylo pro ní, jako kdyby nespala vůbec. Ráno vstala celá rozlámaná a automaticky se namalovala a oblékla, v kuchyni na ní čekal další matčin dopis, v kterém k jejímu štěstí stálo, že potřebuje odjet do Plymouthu, kde bylo sídlo její firmy a vrátí se až v neděli, což znamenalo klid a mír pro Zoe a celý dům na krásné tři dny.

4.-Sluníčko

26. october 2013 at 20:42 | Kejt
Čtu My děti ze stanice ZOO, modlím se, aby nebyla pravda, že vyhráli socani a dokoukala jsem konečně video Jacksgap, jo, je čas na to, napsat další díl ^^

24.5.2013
S mámou pořád nemluvím. Vždycky, když přijdu domů, hodí na mě jeden z jejích kyselých xichtů a myslí si, že se z ní zblázním. Vůbec netuší, jak bojuju sama se sebou, abych se nesebrala a neodešla. Jenže nemám kam. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem po té hádce vážně myslela na sebevraždu, nikdy jsem takováhle nebyla. Uvnitř jsem vždycky opovrhovala lidma, co se zabili, že neuměli čelit svým problémům a pak sama myslím na takovouhle věc..
Tyhle čtyři dny jsem se ale snažila, vlasně já i Mike jsme se snažili, oba jsme chtěli znovu žít a když jsme to řekli nahlas, najednou to bylo něco hmatatelnýho, něco, co bylo dosažitelný. Mike se přihlásil do závodu, konečně. A já jsem vzala po dlouhý době do ruky kameru a natočila pár záběrů do filmu, který jsme se Samem už dávno začli.
xoxo Zoe.

3.-Setkání na hřbitově

24. october 2013 at 19:40 | Kejt |  Zoe's Diary-autorská povídka
Heh, docela si říkám, že asi budu spisovatelka (ano, už je to tu zase, calm down).

Mike se mohl poslední dobou tvářit jak šťatně chtěl, mohl dělat, že už je v pohodě, ale stejně moc dobře věděl, že není. Když jel poloprázdnými ulicemi večerního Londýna ke hřbitovu, kde ležel pohřbený jeho dvacetiletý bratr, který měl nastartovanou slušnou karieru filmaře, holku, kterou by si přál nejeden kluk, chápavé rodiče a v neposlední řadě milujícího bratra, kanuli mu po tvářích slzy. Nikdy si nebyl s nikým blíž, než právě se Samem, nikdo mu nedokázal poradit líp, než on a nikdo ho nebránil, jako malého kluka, když se mu smáli za jeho Finský původ nebo zrzavé vlasy, jenže teď už tu Sam není a Mikael, jak mu rád Sam říkal, musí zaplnit to prázdné misto.

2.-Dopisy bez příjemce

21. october 2013 at 18:12 | Kejt |  Zoe's Diary-autorská povídka
Tak pokusím se napsat o něco delší díl, protože ten minulý byl opravdu krátký, doufám, že to moc nepodělám. Víte, kdyby jste viděli, jakou kostru příběhu mám a jak mám ty postavy promyšlený, taky by se vám to nechtělo psát, aby jste to nepodělali.

Když dneska ráno Zoe vstala z vyhřáté postele, zdálo se, jako by všechno bylo růžové. Nebo ona si to tak alespoň přála. Nezapomněla, co chce udělat, nezapomněla, že chce zase začít doopravdy žít věděla, že chce aby se ona, Mike a celá jeho rodina probudili z toho smutného světa v kterém doteď žili. Byl čas na truchlení, bylo ho opravdu hodně, ale teď? Všichni se potřebovali znovu nadechnout s vědomím, že jejich život může vést dál, i když to tak možná zprvu nevypadalo.

1.-Odhodlaná

19. october 2013 at 17:13 | Kejt |  Zoe's Diary-autorská povídka
Píšu jen proto, že Nia (je to zvláštní oslovovat tě touhle přezdívkou, but I really like it) si přála, abych něco napsala. Nečekám, že to bude číst i někdo jiný, sooooooo start.
(Je to první díl a moje první autorská povídka, hehe, kritika)

Seděla doma a dívala se z okna, otevřela už značně zničený a potrhaný deník a položila hrot propisky na papír. Nevěděla, jak začít. Snad tím, že by se už zase ráda cítila šťastně, ale pocit provinilosti jí to nemůže dovolit. Nebo možná tím, že už nikdy neuvidí jeho úsměv, jeho ruce už jí nikdy neobejmou a jeho rty nikdy nepolíbí.
18.5.2013
Už mě nebaví být tou kterou stále všichni litují. Chci být šťastná, ale nejde to ... Pokaždé, když už si myslím, že se začnu smát, že mě konečně přátelé rozesmějí, nepřijde to. Nemůžu se smát. Ne když on se nemůže smát se mnou. Mike už se přes to dostal. Zvládl to, ale stejně na něm vidím tu bolest, vidím na něm, že pokaždé, když mě vidí, dojde mu, že Sam se nevrátí. I já to vím, ale nejde nemyslet na to, jaké by to bylo, kdyby tu byl se mnou.

Lekla se, přišla jí SMS. Na obrazovce uviděla jméno jejího nejlepšího kamaráda, Mikea. Usmála se. Vždycky se staral o to, jak jí je, byl tu pro ní. Jako mladší brácha. Za deset minut tě čekáme ve skate parku. Pa Mike. Odložila tedy propisku s tím, že srdce si vyleje jindy, později. Oblékla si svetr, nandala sluchátka a seběhla schody do předsíně, nazula si boty, do ruky vzala longboard a vyšla vstříct Londýnskému jarnímu počasí.