Nová přezdívka, starý blog.
weheartit here
 instagram here
tumblr here
15y.o.| Czech republic

March 2013

She was different, eccentric

31. march 2013 at 19:31 | Kejt |  Téma týdne
Dneska mi dopřálo všechno příbuzenstvo a konečně jsme snědli dort, bylo to fajn.
Právě poslouchám mix One Direction, ano, dala jsem si challange- poslechnu si všechno od nich i od JB, aspoň se nebudu nudit a třeba jim přijdu na chuť víc než Sheeranovy, což se ale určitě nestane.
Sněží, jojo, díky moc.
Sedím v novém křesle a přemýšlím o tom, čím naplním tu božskou krabičku s potiskem anglické vlajky, nějaké návrhy?

Nedá mi to a znovu musím srovnat Česko s okolním světem a ukázat vám, jací jsme my Češi netolerantní pitomci. Když jdu po Praze a vidím slušnou řádku lidí, kteří opravdu splňují moji představu o hipsters, vidím taky slušnou řádku lidí, kteří je za to jak se oblékají odsuzují jen proto, že tomu nerozumí. Nejvtipnější na tom ale je, že ti co kritizují jsou většinou rifláci (moje osobní pojmenování lidí, kteří mají styl takový, že nosí jen jedny, popřípadě dvoje rifle a střídají k nim různě barevná trika s infantilním potiskem). Připadám si tu potom jako v nějaké zemi za horama, protože proboha, kdo pořád musí řešit ostatní? Aha, my jsme v Česku, tak to je jiná.

Tajemství

29. march 2013 at 16:29 | Kejt |  Jednorázovky
Ha, jsem tu s povídkou, která odhalí hrůzné tajemství ( teď si nejsem jistá, jestli je to tajemství toho, že jsem se naprosto zbláznila a napsala tohle, nebo, no nechte se překvapit)
Opravdu mě potěšilo, jakou měl můj návrat odezvu, takže mě to docela nabilo, je to moc hezké. Dneska ale můsím uklízet, jelikož na víkend přijedou příbuzní a budeme slavit moje narozeniny ( proč je neslavit o týden později že, ale tak do Anglie za mnou asi nikdo nepojede) , no nic, pojďme se pustit do té povídky ne?

,,Proboha Siriusi! Co jsme to udělali. Jestli se tohle James dozví zabije ho to!" histericky šeptala Lili po boku Siriuse v malé kavárně, kde se všichni přátelé už dlouho scházeli a smáli. Oni dva dorazili s docela velkým předstihem, což u Siriuse opravdu nebylo normální, ale jelikož přišli spolu, neměl moc na výběr.
,, Musíme mu to říct, vysvětlíme to, byli jsme přeci opilí. On to pochopí, ví, že za normálního stavu by nás tohle ani nenapadlo. Zvládne to." odpovídal jí Sirius dosti rozrušeně, to u něj opravdu nebylo normální.
,, Tak na to zapomeň, když mu to řekneš, zničí ho to. Nikdy mu to nesmíme říct, chápeš? Nikdy."
Nikdo si moc nevšímal neobvyklé dvojce, která na sebe vrhala zvláštní pohledy. Nezávyslému pozorovateli se ale jistě mohli jevit jen jako dva přátelé, kteří na něco čekají, otázkou zůstává, jestli se dočkali.

England

27. march 2013 at 16:35 | Kejt |  Na téma..
Jsem zpět! Jupijajej, všichni jsme nadšení, je to dokonalá zpráva, aha, jásám jen já, no nvadí, prostě, jsem tu. Napsala jsem dvě povídky, jednu fakt super debilní, ale zase je to Potter povídka, takže doufám, ze vás potěším.
Týden v Anglii utekl jako sviňa, ale mám nezapomenutelné zážitky, miluji tu zemi ještě víc.
Napíšu sem všechny zážitky, které z Anglie mám+ fotky a pokusím se to nějak objektivně, jak to jen od fanaticky zamilovaného člověka do Anglie, půjde.

Poslední dobou je velký trend, nebo jak to lépe nazvat, milovat jednu ze dvou zemí, Anglii nebo Ameriku. Všichni nosí vlajky na oblečení, náramky, penály, povlečení a všechny možné i nemožné věci jsou potištěny dvěma vlajkami v modrobíločervené trikoloře. Je to vlastně hrozně směšné, protože většina těch lidí, co jsou těmito dvěma zeměmi posedlí nikdy svojí milovanou zem ani nenavštívili a v tom lepším případě aspoň vědí, kde leží. Ano, i já se řadím mezi tuto skupinu lidí, ano, i já miluji Anglii- zemi stálého deště, čaje o páté a doubledeckerů. Rozhodně ale můj šatník nemá všechny kousky oblečení potištěné touhle vlajkou a v Anglii jsem byla dvakrát, v neděli jsem se vrátila.

It's just a dream, or not?

11. march 2013 at 18:56 | Kejt |  Jednorázovky
Potter povídka.Ano, konečně jsem zase potkala nějaký přijatelný nápad a dokázala ho i napsat na papír.
Jsem teď dost neaktivní, slibuju vím ale, že po Anglii se zase vrátí moje staré já a budu pilně číst vače blogy a psát články.
Momentálně poslouchám Macklemore x Ryan Levis, ano, znám to dýl než vy, ještě před tím, než se to profláklo, mám lepší hitovky od nich než je ten jeden song co hrají, takže smůla guys. Hihi, zase si připadám populární, když mě stále někdo řeší na asku, to že kamarádům rozesílají moje fotky s tím, že jsem bitch a oblíkám se jak idiot, docela mi to zvedá ego, jakože really.
#newjacksgapvideo nemůžu čekat!

Vánoce jsou svátky klidu a míru, ale také splněných přání a přesně to se mi před pěti lety stalo, splnilo se mi velké dětské přání. Byl obyčejný vánoční večer, stejný, jako každý jiný, vlastně lišil se jen v tomm, že venku nebylo po sněhu ani památky a bylo typické anglické počasí-pršelo. Dlouho po tom, co jsme dovečeřeli jsme koukali na pohádky a nakonec šli spát s pocitem, že ráno se probudíme a rychle půjdeme rozbalit dárky, které tak netrpělivě očekáváme. To jsem ale nevěděla, že tahle noc bude opravdu jiná, nejen vánoční atmosférou.

Don't worry, princess

4. march 2013 at 20:48 | Kejt
Jsem zpátky! Ano, konečně jsem se vrátila z lyžáku a mohu zase blogovat, přijde mi to jako dlouhatánská doba, co jsem tu nebyla, taky že to je doba, vždyť je to týden. Nic moc se nestalo. No dobře, stalo se toho hrozně moc, ale nechce se mi to tu všechno vypisovat, je to dost složité a upřímně ani sama nevím, co to všechno znamená.
Ve slalomu jsem byla první, ale byla jsem diskvalifikovaná ( jednu branku jsem projela obráceně). Vtipné na tom je, že holka co byla druhá, byla diskvalifikovaná také, why not.

Ale o čem bude tenhle článek? Hahah, nečekejte zase nějakou závratnou pecku, je to článek o někom, kdo mě hodně inspiruje a koho hodně obdivuju, už zase, já vím. Ale taky je to článek o něčem jiném, prostě znovu totální směs věcí, která spolu vlastně nesouvisí a přesto se mi honí hlavou pospolu.