Pokračovní povídky Bratrská láska, poslední poslední díl. Víc už jich nebude, prostě si to nějak domyslete. Myslím, že jsem to tam lehce nastínila a zbytek je čistě na vás ...
Tak jsem se konečně odhodlala a v návalu euforie jsem napsala pokračování. Užijte si to.
Měli jsme to naplánované dopředu, to že utečeme a já jsem na to s Jade zapomínal, stále jsem si říkal, že je přeci dost času, že jí to řeknu v pravou chvíli. Vlastně jsem ani nechtěl, nechtěl jsem vidět její bolestný obličej a nechtěl jsem slyšet to, jak mě bude přemlouvat abych tu zůstal. Věděl jsem, že to co udělám je správné, s Georgem tu jen strácíme čas, uděláme lépe, když odejdeme a začneme se věnovat podnikání. Na Příčné ulici jsme si už pronajali krámek z pěněz, které nám Harry dal a tak jsme měli kam jít, nad krámkem byl i malý byt, bylo to vážně krásně naplánované. Jenže jsem zapoměl na to, že jsem tu našel něco, co jsem miloval. Byla to Jade, věděl jsem, že jí miluji ale doufal jsem, že zapomenu na ty krásné chvíle a půjdu dál, ona na ně zapomene, má přece Eda a ten by jí snensl modré z nebe. Dělal jsem to pro ní, protože se mnou by nebyla nikdy zabezpečené tak, jak může být s Edem.
Když jsem ale seděl na koštěti a usmíval se na všechny pode mnou, na maličký okamžik jsem pohlédl do těch krásných očí, viděl jsem bolest, stejná bolest se odrážela i v mých a v ten okamžik jsem zapochyboval, jestly jsem udělal dobře. Naposledy jsem se ohlédl na Bradavický hrad s pocitem, že se sem nikdy nevrátím, a odletěl jsem.
******
Slzy mi tekly a já byla naprosto zničená, totálně na dně, nemohla jsem nic. Všichni okolo mě se radovali a já tam seděla, na studené zemi a brečela. Nevím kdo to byl, ale někdo mě zvedl, nesl mě v náručí do tepla Bradavického hradu. Chtěla jsem usnout, chtěla jsem se probudit před tím, než Fred a Georg odletěli. Nemohly mi to udělat, nic neřekli prostě odešli z Bradavic i z mého života, nesnáším je. Proč mi to udělal? Nějaká hloupá lekce, že jsem si Freda nevybrala hned jako prvního, vždyť přece věděl, že ho miluju, nechci už tu být. Nemá to cenu, nemůžu tu chodit a narážet na místa, kde jsme spulu trávily čas, ještě, že končí školní rok. Byli jsme na ošetřovně, madame Pompfrey se ho ptala, co se mi stalo. Aha, je to Ed, poznávám jeho hlas. Řekl jí, že jsem se složila na zem, asi jsem prý omdlela. Opatrně mě položil na postel.
,, Děvče, musíš tohle vypít. Uvidíš že se ti udělá líp." promluvila je mě madame Popfrey a podávala mi skleničku plnou nějaké tekutiny.
Vypila jsem to a cítila jsem, jak ze mě všechny starosti odplouvají, pomalu jsem usnula.
Nastupovala jsem do Bradavického expresu, a věděla co budu dělat. Vždycky jsem si přála žít sama, na vlastní pěst v Londýně, po prázdninách už budu plnoletá, odstěhuju se od rodičů a budu žít na vlastní pěst. Těba si na Příčné najdu nějakou práci. Stačila by mi snad i prodavačka v nějakém obchodě.Naposledy jsem se ohlédla na Bradavický hrad s pocitem, že se sem nikdy nevrátím.













Comments
tyjo kdyby se tam vrátila :O Hej moc pěkný zakončení,..:// I když smutný. Že to zas všechno skončilo jeden příběh. No ale ty si moje zlatíčko a vymyslíš další která mi zase vyrazí dech :*
[1]: Děkuju! :)
Hele přemýšlela jsem o tom, že by se vrátila, ale takhle je to drama (y)
V to doufám bejb :-*
No jo Vikinka a 1D hukot
Jasan napíšu jí tam životopi
(oZaynovi
)

Ty máštalent holka
[3]: Joo! :O A udělej ho jakože pro mě :3
Hihi, děkuju!O:)
Hahá
Prej zbrojní průkaz
Tak to jsi mě dostala. Je fakt, že "duckfejsaček" je plnej facebook.
Jo a máš pěkné pozadí blogu! Ty růže.
Ale ten konec teda! Pěkně neukončenej. 
Jinak moc pěkná povídka! HP tématiku miluju.
[5]: No vážně, ta holka je hrozná!
Pravdu díš! :) Děkuji! :)

Děkuji! :) Přesně tak jsem si to přála :33
Některý lidi holt pravdu nesnesou

Nemáš zač
Nemám k tomu co říct, jako vždy úžasné. Škoda, že nepokračuješ. :)
[8]: jako pokaždé ti děkuji:)
ono by už nebylo v čem, byla by to nuda :)