Haha, jsem tu zas s dalším dílem. Ráda bych přidala i díl DWS, ale u toho musím přemýšlet, a navíc to mám až moc ráda na to, abych to psala když se mi nechce, na to prostě musím mít náladu. Teď je to tak, že mám chuť něco napsat, ale ne tamto, a proto je tu tohle. Jou, jsem ráda, že tohle sklidilo i kritiku, protože jsem v ní upřímně doufala, přesto budu pokračovat, takže, no prostě víte jak to je.
Zayn
,,Jdu s tebou na kafe a ty jsi mi ani neřekla, jak se jmenuješ." povídám jí hned jak jsme vyšli z kavárny.
,, Jsem Angel, ale ty jsi mi to taky neřekl. Je pravda, že to ani nemusíš, vím kdo jsi." usmála se bezstarostně a šla vedle mě. Bylo to vážně zvláští, už jsem si tak zvykl na všechny ty holky, které při vyslovení mého jména málem omdleli a chtěli po mě podpis minimálně na ruku, že jsem uvítal společnost holky, která se o mě nezajímala jako o nějaké zboží, nýbrž jako o člověka, aspoň to tak vypadalo. Usmál jsem se, konečně jsem se po tom rozchodu cítil jako někdo, kdo může pokračovat dál.
,, Hezké jméno. Víš co? Mohly by jsme se jít projet, stavím se jen doma pro longboard."
,, Skvělý nápad!" rozsvítili se jí oči ,, tak pojď, jdeme." chtěla se rozběhnout, ale došlo jí, že neví kam. Doufám, že kluci nejdou u mě, no vlastně by to bylo dost vtipný.