Tak, tak. Měla bych se učit, ale seru na to. Matika se naučit nedá a já vím, že to stejně bude pětka. Navíc, proč si kazit poslední dny před vánoci učením...ne, samozřejmě, že se učím, ale pak mě ještě víc štve, když mám špatný známky.
No nic, pojďmě k tý malý mršce Jade.
Bradavickým hradem se nesly drby asi jako povodeň a vzhledem k tomu, že Ed byl hlavně u děvčat dost oblíbený, o tom, že spolu chodíme věděl snad i Filch a paní Norissová. Sice vůbec netuším, jak se to mohlo roznést tak rychle, obzvlášť když jsme ve společenské předevčírem byli úplně samy. Asi ne, protože jsem zaslechla pár holke mluvit i o docela přesných detailech, no co, nezajímá mě kdo všechno o tom ví, aspoň se mají o čem bavit.
,,Nemohla jsi nám o tom říct hned? Myslel jsem, že si říkáme důležité věci." spustil na mě už po několikáté Fred.
Seděli jsme v narvané společenské místnosti, naštěstí v rohu, stranou od ostatních. Nepotřebuji, aby ještě někdo mluvil o tom, že se hádám s klukama.
,, Už asi tak po sté ti říkám, že jsem to sama nečekala, bylo to dost spontální. Přece se kvůli tomu nechceš hádat pořád dokola." odpověděla jsem mu zatím ještě klidným hlasem.
,,Fajn." zabručel jen.
,, Doufám jenom, že jsi si tím jistá. Víš co si o něm myslím." zapojil se taky George se svojí připomínkou.
Už jsem toho měla plné zuby a pomalu mě to začínalo vážně dopalovat. Chovali se ke mě jako rodiče, ne jako kamarádi. Nemohly proboha pochopit, že jsem šťastná, že se konečně cítím v pohodě a to hlavně díky Edovy.¨
,, Prosímtě Georgy, nezačínej zase. Jestli se semnou chceš bavit, budeš si muset zvyknout na to, že Eda budeš vídat častěji." stále klidně jsem mu odpověděla. Věděla jsem ale, že dlouho už ty jejich připomínky nevydržím.
Georgovy sklaplo ,, Takhle jsem to nemyslel, nechci aby ti ublížil. Pokud jsi s ním šťastná, nic ti říkat nebudu."
,, Jsem s ním šťastná, takže pokud nemáte další výhrady.." zvedala jsem se k odchodu.
,, Já výhrady mám, nelíbí se mi to, že s ním jsi a nechci aby ses s ním vídala." ozval se nazlobeně Fred.
,, No to snad nemyslíš vážně?" vyjela jsem na něj. ,,Ty nejsi ten, kdo mi bude říkat s kým budu co dělat. Může ti to bejt úplně volný. Vůbec mi nezkoušej nikdy říkat co mám dělat. Nikdy!"
Křičela jsem na něj, myslím, že teď už o nás ví všichni ve společenské a taky se na nás všichni koukají.
,, Jade, počkej." řekl zaraženě.
,, Nech mě na pokoji." otočila jsem se na podpatku a odešla ze společenské místnosti.
Šla jsem celkem dlouho chodbou než jsem se uklidnila natolik, abych mohla zastavit. Byla jsem zklamaná, že jeden z kluků mi mohl říct tohle, nečekala jsem to. A už vůbec ne od Freda, necháou proč mu to tak vadilo. Štvalo mě to a teď mi už i začínalo být líto, nechtěla jsem se s ním hádat.













Comments
Celkem hezky napsané ;)
tyjo, ty fakt moc hezky píšeš
Dekuju moc oboum :) tesi me to 0:)
Mucq! Pěkný moc :')) Bože jak já tě obdivuju že znáš všechny ty jména jako Filch paní norissovou bych dala, ale Filche nie,..:'DD Sámo už vím kdo to je..
hezký, dobrej nápad :) hehe Fred beztak žárlí!
[4]: Děkuju moc ! :)) hele, po tom, co jsem dvacetkrát přečetla všechny knížky a viděla všechny filmy je to pochopitelný :)
[5]: děkuji, on je Fredík hroznej žárlivka :3