Je vážně výborný, když na vás vaše učitelka řve jen tak aneb zasedla si na mě učitelka. Ale tak proč ne, jestli se jí to líbí, no problem. Přijde mi jako nekonečně dlouhá doba co jsem se vyspala pořádně, každý den spím tak okolo 5-6 hodin a je to pro mě prostě málo, jenže ten den my prostě nestačí.
Hehe, lehce klišé, ale nebude to tak růžové, jak to vypadá, doufám :3
Až budu tou spisovatelkou (hahahaha,no) tak budu spát dlouho, hooodně dlouho.
Až budu tou spisovatelkou (hahahaha,no) tak budu spát dlouho, hooodně dlouho.
Celý hrad byl nádherně vyzdobený, ve Velké síňi bylo dvanáct vánočních stromků, které byli nádherněnazdobené a všude po hradě byli rozmístěny nerozpuštitelké rampouchy a jmelí. Vánoční atmosféra přímo dýchala z kazdého kousku hradu a dokonce i Protiva vyměnil svou obvyklou čapku za červený čepec s bambulkou. Bradavice se změnily k nepoznání, takhle o vánocích byli mnohem přívětivější než kdy jindy.
Na to, že byl výkend před vánoci byl hrad celkem plný, nebo jinak, věšly jsme se k jednomu kolenímu stolu. Zbyla tu převážná většina nebelvírských, což bylo hlavně díky velké Weasleyovic rodině. Prázdniny už propukli a my si užívaly vánoční nálady, nic nedělání a občasně taky hrátek se sněhem, kterých jsme se neúčastnila. Radši budu v teple, než se válet někde promočená na školních pozemcích. Zůstala jsem tedy ve společenské, hezky u krbu a četla si. Půjčila jsem si od kamarádky nějakou mudlovskou knížku, byla o kouzelném světě a příběhu jednoho chlapce, docela mě to bavilo a kniha se mi dobře četla.
Občas ke mě dolehly pobavené výkřiky z venčí a praskání ohně z krbu, ale jinak tu byl dokonalý klid, nikdo tu nebyl.
,, Panebože, lekla jsem se." vykřikla jsem když mi někdo sáhl na rameno.
Skoro se mi zastavilo srdce. Tohle se mi stane ještě jednou a umřu strachy, myslela jsem, že jsem tu sama.
,, Omlouvám se, nechtěl jsem tě vylekat." usmál se omluvně Ed ,, a ci tady děláš? Neužíváš si venku s ostatnímy sněhovou nadílku?
,, V pohodě, příště by ses mohl ale ozvat. Nemám sníh moc ráda, spíš ho nesnáším." vysvětlila jsem mu s úsměvem, dlouho jsem se s ním nebavila.,, A co že se ty neválíš ve sněhu?"
,, Nemám na to náladu, právě jsem se dozvěděl, že moje kamarádka z dětství zmizela, určitě s tím má ty-víš-kdo něco společného, nestihl jsem se ani rozloučit a bojím se-" odmlčel se a já viděla že když o tom mluvil, vyditelně posmutněl.
Bylo mi ho líto, člověk si zvykl, že v každých novinách byla zpráva o něčím úmrtí, dokud to ale nebyl někdo koho znal, nevnímal to. Hrozná představa, že vy-víte-kdo běhá někde na svobodě, byli to těžké časy.
,, To je mi moc líto." zvedla jsem se z křesla a objala ho.
Pevně mě obejmul a opřel si bradu o mojí hlavu, pořád se ukazovalo, jak směště jsem maličká. Naskočila mi husí kůže, jak jsem cítila jeho dech na mém krku. Vždycky jsem o něm přemýšlela jako o kamarádovy, o kamarádovy kterému můžu všechno říct, ale teď, když jsme tu stáli v pevném obětí, všechno se změnilo.
Nerozmýšlela jsem se nad tím co dělám, dělala jsem to, co jsem považovala za správné. Zvedla jsem hlavu o podívala jsem se mu do těch nádherných očí, na nic nečekala a přitislka své rty na ty jeho. Projel mnou dobře známý pocit nervozity. Usmála jsem se a znovu se na něj podívala.
,,Tohle jsem nečekal." uculil se a dal mi pusu na čelo.
,,Já taky ne, ale znáš to, příležitosti musíš využít."













Comments
píšeš naprosto skvěle!! na tvém blogu jsem poprvé a určitě ne naposled. spřáteluješ?
[1]:Děkuji mnohokrát :)
Moc ráda O:)
A A A jak to mezi nima bude dál ? :OOO Bože tohle mi nedělej víš jakej jsem na tvoje povídky úchylák
[3]: hmm, bude to zajímavý, nečekaný, hnusný a pak bude konec :33
Ne kecám, nech se překvapit :3