Teoreticky ( i prakticky) bych měla číst knížku, psát článek a dívat se na serial v jednu chvíly, taky se samozřejmě učit a kreslit, to jsem nakonec taky vzdala, bohužel to nezvládám a nemám dost času. Pomalu ale jistě na mě dopadá stres z talentovek a to, že každý den píšeme mi vážně nepřidá, díky Marie Terezie.
btw. slečna autorka, což jsem já, není předlohou pro tuhle postavu, nejsem jí podobná vzhledově ani povahově a jediné co s ní mám společného je to, že jsem jí vymyslela. Nemá být ani nějakou mojí představou dokonalé ženy nebo osobnosti, je to jen výplod fantazie, díky za pochopení- není to žádná zatracovaná Mary Sue, doufám.
Další den jsem strávila se svým klukem, v pohodě, chovala se jako vždycky a užívala si to, protože Eda miluju. Nemyslela jsem na nikoho jiného, na nic jiného, byla jsem s ním a to je hlavní.
,, Co jsi dělala celou noc?" zeptal se mě hned ráno Ed, lehce podezřívavě.
,, Když jste odešli udělalo se mi ještě hůř, Fred mě vzal na ošetřovnu a musela jsem tam zůstat až do rána. Znáš přeci madame Pompfrey." usmála jsem se na něj a doufala, že si ničeho nevšimne. Nemohla jsem mu říct kde jsem byla a co jsem dělala, prostě to nešlo. Tiše jsem doufala, že nepozná že lžu a cítila jsem jak mi rudnou tváře.
,, Ale už jsi zdravá že jo? Přinesl jsem ti pár věcí a myslím, že nemocná bys je jíst nemohla." zbaštil to, už se na mě zase usmíval a podával mi nějaké sladkosti, které mi koupil v Medovém ráji.
,, Děkuju, jsi zlato." dala jsem mu pusu, cítila jsem se provinilá, ale spokojená, teď už jsem zase byla tam kde mám být. Navíc, když se to nedozví, znáte to, co oči nevidí...
Měli jsme ještě pár volných dnů, což bylo super ale pomalu jsem se musela zase dostat do školní nálady, protože jsem přes prázdniny snad všechno zapoměla, hrozné. Po většinu času jsme seděli ve společenské místnosti, hrály šachy nebo Řachavého Petra a povídali si s ostatními. Od toho, co jsem se probudila vedle Freda polonahá, se mi dařilo se mu úspěšně vyhýbat, nechtěla jsem, nebo jsem spíš nevěděla, o čem s ním mám mluvit. Prozatím.
,, Jade, můžeš prosm chvilku počkat?" zavolal na mě Fred na chodbě když jsem odcházela z knihovny. Zastavila jsem se a pečlivě nasadila neutrální masku, nechtěla jsem aby poznal cokoliv.
,, No, co je?" až moc upjatě jsem se na něj usmála, zamračil se na mě na oplátku.
,, Proboha Jade, nebudeme okolo sebe chodit jak kdyby jsme se neznali. Opili jsme se a vyspali se spolu, nechci po tobě, aby ses rozcházela s Edem a nehodlám to nikomu říct, dokud ty nebudeš chtít. Prostě se semnou jen normálně bav, nic víc po tobě nechci." prosebně se na mě zadíval. Věděla jsem, že se znovu budeme bavit, ale vůbec jsem netušila jak to uděláme. Já jsem nechtěla jen přátelství, chtěla jsem něco víc.
,, Po tom co se stalo, se s tebou normálně bavit nedokážu, promiň."
Povím vám, že je vážně škoda, že bradavičtí studenti musí nosti hábity, především tedy u Freda. Jeho nahé tělo bylo tak krásné, když vedle mě ležel a hladil mě po šíji.
,, Víš co jsme?" zeptala jsem se ho šeptem.
,,Friends with benefits, nothing more." usmál se a políbil mě na krk.













Comments
Přesně, moc děkuju Marie Terezie! -_- Ve škole je to teĎ příšerný!
Píšeš fakt skvěle
:)
Ach ta Jade, co si teď o ní mám myslet? :O
Oh, Fredovo tělo musí být úžasné! :O 
[1]: Ve škole je to obzvlášť příšerný, když se ti všechno sere .. -_-
[2]: Děkuji moc O:)
[3]: Hele, ona je Jade hrozně hodná a prostě neví, co vlastně chce. Takže si užívá dokud může, je to prakticky hrozná svině ale má i dobrý úmysly O:)
Oh! :O Ta závěrečná věta! :OO♥
[6]: hihi <34
waaaau
ta poslední věta:3