close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nová přezdívka, starý blog.
weheartit here
 instagram here
tumblr here
15y.o.| Czech republic

December 2012

Haters motivaci ztrácí.

6. december 2012 at 20:03 | Kejt |  Na téma..
Jsem hloupá a naivní , když si myslím že budu hrát fér a budu se mít dobře? Ano!

Haters gonna hate.
Pamatuju si dobu, přesněji dobu, kdy jsem měla ještě rovnátka a Justin Bieber dlouhé vlasy, kdy se každý hrdě hlásil k hatu kohokoliv. Každý hater byl velký borec a uměl všechno nejlíp jen proto, že nadával a urážel někoho, koho nikdy v životě neviděl, neuvidí a nedosáhl ani poloviny věcí, které ten člověk udělal. Dřív bylo in urážet někoho, a nejvíc nejlepší bylo urážet lidi, kteřá vás mají u prdele a kteří vám nadávat nebudou. Lidi si zvyšovali ego jak na běžícím pásu a hledali stále nové způsoby, jak někoho vyhejtovat. Stala se z toho móda, stal se z toho hit. A já říkám stop, stop hatu lidí, kteří něco dokázali.

I'm lovin' it.

5. december 2012 at 20:48 | Kejt |  Téma týdne
Nanana, jedu velký bomby.
Dostala jsem pozvánku k talentovkám a říkám si, že tam budu muset jet s kufrem, kolik toho po mě chtějí..

Už v nadpisu je nesmysl, který mě vždycky uchvacoval. Ano, takhle velice oblíbená 'hláška', značka Mc'donalds je hovadina, je to špatně napsané a právě proto si to každý pamatuje. Chytře vymyšlené, tleskám.
Nesmyslných je v poslední době tolik věcí, že si někdy říkám, jestli něco ještě ten smysl má.

Bratrská láska-2.

5. december 2012 at 20:32 | Kejt |  Bratrská láska
Dafug, poslouchat vás jak si stěžujete? Moc ráda, pomůžu, zastanu se, ale prosím, nechtějte po mě ať dělám, že mě to zajímá.
Né dělám si srandu, ráda lidem pomáhám, cítím se pak využitá. :)
všimly jste si toho, že jsem začala stylizovat svoje povídky víc husťácky? :3 Prostě se snažím vás zaujmout, marně.
Btw. předělala jsem i zbytek povídek, takže tak.

Po těch pěti letech pro mě první den ve škole nebyl nic tak zajímavého a nového. Stále se ale divím, kolik je možné dostat úkolú hned první hodinu. A čím déle tu jsem, tím více máme úkolů. Naštěstí pro nás, studenty, kteří dělali svědomitě všechno, co nám učitelé zadali, jsme měli tento rok báječný rozvrh. V úterý a ve čtvrtek jsme se učili jen dopoledne, takže ať žijí dlouhé středeční párty. To znamenalo, že zítra udělám odpoledne úkoly, a dneska budu moct dělat co chci, což bude, no nevím.

Bratrská láska-1.

4. december 2012 at 18:16 | Kejt |  Bratrská láska
První kapitola nové povídky, woohooo, těším se, co si o tom budete myslet :)
Hodlám začít upravovat všechny povídky, přepisovat, a opravovat, takže se tedy těšte :3

,, Jade, ahoj.Konečně tě vidím, nevyrostla jsi náhodou?" zeptal se mě pobaveně Georg.
Stále jsem mu sahala někam pod ramena, přišlo mi, že snad přes prázdniny zase vyrostl, ale to už snad nebylo ani možné. Nebo já rostu do země, to je další možnost.
,, Georgíku, dej si na mě pozor, jsem sice malá, ale skáču vysoko."
,,Jasně, jasně, skáčeš vysoko, ale ne dost." objevil se tu už i Fred, říkala jsem si, kde je tak dlouho.
Nešlo se s nimi nesmát, tolik jsme toho o prázdniny zažili, takže jsme si stále měli o čem bavit a co konzultovat. Celou věčeři jsme se stále hlasitě bavili a smáli, jen na Brumbálův projev jsme na vteřinku zavřeli pusy.

Bratrská láska-prolog

3. december 2012 at 18:45 | Kejt |  Bratrská láska
Mám ráda Fredieho a George , takže jsem dlouho přemýšlela o povídce v níž budou figurovat. Nakonec jsem na něco přišla a tady vám přináším prolog. 
Za případnou podobnost s jinou povídkou se omlouvám, nejsem si jistá, jestli jsem něco podobného už nečetla.
btw. asi jedu na okresní kolo češtinský olimpiády, zachraňte mě, prosím!

Jmenuji se Jade Sieman, pocházím z jedné celkem významné čistokrevné rodiny, moje babička ale velice ráda rozhazovala peníze a tak nám z velkého majetku nic moc nezbylo. Žijeme normálním životem kouzelnické rodiny. S mým o rok mladším bratrem jsme nebyli nikdy vychovávání k nenávisti mudlů a už od našeho nástupu do Bradavic, kdy jsme se oba dostali do Nebelvíru, jsme mezi nimy měli své přátele.
Nastupuji do šestého ročníku a nemůžu se dočkat až zase uvidím své přátele, mezi ně patří i dvojčata Weasleyova. Myslím, že jsem jeden z mála lidí, který je poznal oba jako samostatné osoby, a který je, dnes už ne s takovou námahou jako poprvé, rozezná od sebe. Za nimi můžu jít s každým problémem a oni mi vždycky pomohou, rozesmějí mě. Jsem vděčná za to, že jsem je poznala. Stejně tak jsem ráda, že můj bratr si tu našel kamarády, protože jeho kamarádi ho vážně podrží. Nemusím snad ani zmiňovat, že Harry Potter není zrovna člověk, který by vás nechal jen tak na holičkách a tak vím, že můj bratr je s nimy více méně v bezbečí. Pochopte, je to o rok mladší bráška, musím se o něj starat.
Musím vám prozradit, že s Bradavickými chlapci je to vážně hloupé. Někdy mi přijde že s nasazením Moudrého klobouku přišli o rozum. Takže tady zatím žádného kluka nehledám, nemám ani koho. Nevím, jestli to není mnou, nejsem zrovna symbol ženské krásy. Sto šedesát centimetrů vysoká, dlouhé černé vlasy a jediná věc která se mi na mě líbí, modré oči. Ono je to totiž docela zvláštní, moje oči dokonale vynikají na bledé pleti orámované černými vlasy, mám je ráda. Nepřijdu si nijak ošklivá, popravdě, po hradu chodí i horší, ale nejsem krásná, to jistě ne. a to tu máme jiné, že Giny?

Jak Harry Potter k jizvě přišel.

2. december 2012 at 0:18 | Kejt |  Jednorázovky
Neberte tohle jako ukázku mých spisovatelských dovednodtí, prosím.
Nevím, jak tohle nazvat, možná je to drablle, ale spíš je to jen taková hovadina. Příjemnou zábavu.

Jmenuji se Harry Potter a jsem obyčejný desetiletý kluk. No, možná ne až tak obyčejný, nejenom že nemám rodiče, umřeli při autonehodě, ale vychovává mě moje nemožná teta Petunie a její ještě horší manžel Vernon. Šikanuje mě jejich syn Dudley, ale na to už jsem si zvyknul.Taky mám jednu fajnovou věc, kvůli které mě lidi berou o něco víc. No řekněte, kolik znáte lidí, co mají na čele jizvu ve tvaru blesku? Asi moc ne že.
Tahle jizva, to je teda něco. Nepamatuju si, jak jsem k ní přišel, ale prej jsem byl pěknej nešika. Hrál jsem si jednou takhle v postýlce s nějakou plyšovou hračkou a rozebral jsem toho plyšáka na padrť. Byl jsem asi pěknej destruktor. Vevnitř byl nějakej strojek a když jsem ho chtěl ocucat, jako jsem cucal všechno na co jsem v jednom roce přišel, řízl jsem se záhadně do čela. Hele, takhle mi to řekla teta, taky tomu nevěřím. Je to dost pošahaný, jako by nestačilo, že pokaždé když se zmíním o nějaké pohádce v které jsou čarodějové, strýc Vernon na mě kouká jak na bubáka. Vážně mi někdy přijde, že sem nepatřím a že už brzo zjistím, že se nemýlím. snad za rok, dva nebo nikdy.To nevím, ale věřím v to.
+ je pozdní hodina a tak to berte na vědomí, nevím, jestli je to vtipný nebo ne, mě se to ale vtipný zdá :D Vím že by Harry nikdy takhle neuvažoval, ale zkuste si ho aspoň na chviličku představit jako normálního desetiletýho kluka.