Nevím jestli to mám, nebo nemám nazvat takhle, ale ano, tohle je Alternativní konec. Pokud budete číst dále, uvidíte konec, který jsem na začátku vymyslela. Pokud si ho přečíst nechcete, budiž pro vás dvacátáčtvrtá kapitola poslední. Ještě jednou děkuji, že jste se dostali až sem a znovu vás prosím o nějaké vaše návrhy, které zakomponuji do další povídky.
Usnula jsem ve svém oblíbeném křesle ve společenské místnosti, nikým nerušená. No, někdo na mě volal, ale to jsem nevnímala, chtěla jsem spát byla jsem unavená. Bála jsem se o ostatní, co se jim asi tak mohlo stát? Ještě se asi nevrátily, doufám že budou v pořádku. Sakra, ať mě nechá spát.
,, Kačenko, probuď se prosím." slyšela jsem povědomý hlas.
Hlas mojí maminy, co tu ale dělá? Jak se dostala do Bradavic proboha a hlavně proč tu je. Neochotně jsem otevřela oči. Ležela jsem v posteli, což bylo samo o sobě divné, když jsem usnula v křesle, ale tohle nebyli Bradavice.
Podívala jsem se na mamku, a když ona uviděla, že jsem vzhůru, rozbrečela se. Co to sakra je, nejenom, že nejsem v Bradavicích, takže mě musela odvést domů, ale nejsem ani nikde kde bych to znala. Navíc to tu smrdí, jako kdyby právě douklidila koupelnu, tohle je vážně divný.
,, Co se stalo, kde to jsem?" zeptala jsem se jí a překvapilo mě, jak slabý hlásek jsem měla.
Vůbec jsem to nechápala.
,, Jsi v nemocnici, když jsi jela ze školy, autobus naboural a ty jsi seděla na tak špatném místě." odmlčela se a utřela si slzy, které jí stále tekly. ,, Bály jsme se že se u neprobereš, měsíc tě museli udržovat v umělém spánku, měla jsi zlámaná žebra, nevypadalo to dobře." trpělivě my vysvětlovala.
,, Měsíc v umělém spánku? A jak jsi mě dostala z Anglie sem?" zeptala jsem se nechápavě.
Budu muset dohánět spoustu věcí, Snape mě zabije.
,, Z Anglie?" nechápavě se mě zeptala. ,, Celou dobu jsi byla tady v Česku, do Anglie teprve pojedeš."
Dívala se na mě, jako by se bála co dalšího řeknu. Došlo mi, že jsem k patnáctinám dostala něco vyjímečného, ikdyž jsem kvůli tomu musela něco vytrpět. Nemohla jsem uvěřit tomu, že to všechno byl jen sen, krásný a tak moc opravdový, ale sen.
Dlouhou dobu potom, jsem byla hrozně smutná, že nic z mého života v Bradavicích není pravda. Nikomu jsem o tom neřekla, ale nemohla jsem se znovu začlenit do normálního života. Byo to tak zvláštní, jako bych ztratila nějakou část samu sebe. Pak jsem se s tím asi srovnala, věděla jsem, že to nebyl jen tak ledajaký sen, bylo to skutečné. Uvědomila jsem si, že lepší dárek jsem dostat nemohla, splnil se mi můj největší sen. Sen, který se na jeden měsíc mého života stal skutečností.













Comments
Som rada, že niekto zdieľa moje nadšenie ohľadom Edovej tvorby :)).. ^^
Ja som ho začala počúvať len nedávno.. ale stačilo málo a zamilovala som si ho ;)
Však ty už na něco přijdeš sama, píšeš moc hezky. Jen to i/y ...
[1]: Já ho poslouchám už dlouho, ještě před tím, než byl u nás tak známý, jako je teď :) Je dokonalej!:)
[2]: Právě proto sháním betareadra, jsem tak trošku dysgrafik a tak mi i/y dělají velký problém. Děkuji :)
Aha, tak promiň, mně jen přišlo, že je to škoda, u tak pěkné povídky. Omlouvám se..
[4]: V pohodě :)) Nikdy jsem s tím nikde nebyla, takže na to vlastně nemám papír, ale s pravopisem mám problémy už dlouho :)
:'(( Jaká smutná realita
Ps. Nemůžu uvěřit že je to the end :'(( Prostě ne!
[6]: Ani ne, vlastně je moje alterego z tu možnost vděčné :3 :)
Bude další neboj, nějaký návrh co bych do ní měla přidat? :)
Nedivim se, že nechápeš význam mého článku, když to je blog na RPG postavy.
Si taky úchyl na boty jo ? :33 Vítej v klubu!! Nejhorší na té závislosti je to že si koupim boty na 10 cm podpatku a ani na tom neumím chodit jako někdy vyfotím můj botník protože jen tenisek mám 5 párů,...
D
[9]:
D Já jsem takhle hodně úchylná na knížky :3 Nebo na oblečení, mám ho tolik, že pak ani nevím co na sebe 
Hele já jich tolik nemám, ale to jen proto že nemám peníze
Přečetl jsem si i když už 26 díl a zaujal mě, i styl tvého psaní, jestli bude další díl, už se těším.:)
*přečetla
[11]: Další díl téhle povídky už nechystám, ale rozhodně brzo začnu psát znovu něco většího :) jsem ráda :)