Tak určitě.
Dnes jsem byla pochválena za svojí slohovou práci ( možná jí sem pak dám až jí dostanu opravenou) prý " Tohle je jako práce na střední škole. Neuvažovala jsi že by ses tomu věnovala nějak dál." jasně, že uvažovala, ale to mám jako studovat střední školu spisovatelskou? :D Taky bylo vtipné, když říkala učitelka, že prej se tomu můžu věnovat i doma, jestli mě to baví. Můj škodolibý hlásek v hlavě by jí nejraději odpověděl " Já už se tomu věnuju jak dlouho doma, zlato."
To že nás Umbridgeová vyslýchala, to jsem čekala. Bála jsem se ale, že řeknu něco špatně, že prozradím něco co ještě neví. Nemohla jsem myslet na to, že všechno co ví, ví ode mě. Bylo to hrozné, tohohle pocitu se asi jentak nezbavím. Ptala se zrovna na něco, co jsem nechápala. Nedávalo to vůbec smysl.
,, Kde je ta zbraň? Kam jste jí schovali?!" její umňoukaný hlásek mi vážně ničil nervy.
Chtěla jsem se smát, ale přišlo mi to nepatřičné, jakou by jsme asi tak mohli mít zbraň?
,, Máme jí schovanou v lese, aby na ní někdo náhodou nenarazil." promluvila najednou Hermiona. Co to do ní vjelo, vždyť žádnou zbraň nemáme. Umbridgeové ale zzářila očka a nedávala pozor, odvedla Harryho a Hermionu s sebou, aby jí ukázali, kde ta údajná zbraň je.
My ostatní jsme tam zůstali, bez hůlek, vydáni na pospas vyšetřovatelskému sboru.
,, Promluvím si s touhle." ozval se Draco a pohodil hlavou.
Ron se vymrštil na nohy, jakoby mě chtěl před Malfoyem ochránit. Kývla jsem na něj, ať si nedělá starosti a následovala znechuceně Draca do kabinetu, můj vzkek se stupňoval.
,, Co chceš?!" obořila jsem se na něj.
,, Dát ti tvojí hůlku a taky ti něco vysvětlit." promluvil až moc klidně na to, jak jsem na něj vystartovala.
Vytrhla jsem mu hůlku z natažené ruky a řekla jen. ,, Zlato, než jsi mi tu hůlku vrátil, měl si si to rozmyslet. Já si totiž vzpoměla. Pertificus totalus."
Nehybně se zkácel k zemi s nechápavým pohledem. Vytrhla jsem mu zbytek hůlek z ruky a překročila jeho nehybné tělo. Zamířila jsem ke dveřím.
,,Chce s vámy mluvit, hned." pronesla jsem unaveným ale pevným hlasek směrem k členům vyšetřovatelského sboru.
Modlila se , aby na tuhle kravinu skočily. Vypadali, že se bojí, co by se stalo kdyby ho neposlechli a tak všichni rychle naklusali do kabinetu. Zavřeli se za nimy dveře, já je zamkla a otočila se s úsměvem na ostatní.
,, Tohle asi budete potřebovat." zamávala jsem jim hůlkama před obličeji.
,, Jak jsi to proboha zvládla?" rozesmála se Giny a sáhla po svojí hůlce.
,, Paráda!" vydechl Ron. Kdyby tak věděli, že do těchhle problémů jsem je dostala já.
,, My musíme jít pomoct Harrymu a Hermioně. A ty nikam nechoď." řekl rozhodně Ron a rodičovsky se na mě podíval.,, Nechci aby se ti něco stalo, běž do společenské místnosti."
to je sice moc krásný ale ,, Já vám chci pomoct!" odporovala jsem mu.
,, Ne prostě běž." otočil se a odcházel s ostatními.
Giny se na mě omluvně podívala.
Přemýšlela jsem, jestli se to nezlepší, když jsem jim pomohla, ale cítila jsem se stejně. Chtěla jsem počkat než se vrátí, ale usnula jsem ve společenské místnosti v křesle u krbu.













Comments
Díky moc já jsem to přepisovala a to jsem tam nechal...O_o
So good! Napiš další díl :** Jé tu společenskou místnost ajo to je ta co tam seděl ten Nevil aby zastavil rona a Hermionu a Harryho když chtěli projít okolo drápka, moc se ti to povedlo!
[2]: Možná napíšu ještě dnes :) Nejvíc jsem si stejně užila Draca, kterej neví o co jde :3
Ano, ano, to je ona :3