Tenhle víkend jsem vůbec nestíhala, v sobotu jsem byla nakupovat. Utratila jsem ale mám boty a krásný šaty. Včera jsem slavila svátek v rodiném kruhu, takže jsem dostala dárečky. V pokoji mi vysí konečně anglická vlajka a jsem spokojená, teď udělám snad spokojené i vás (hahaha, no) a napíšu další díl.
Mám pocit, že jsem ten nejšťastnější člověk na světě a přitom si připadám hrozně provinilá. Šťastná proto, že s Dracem jsem měla a pořád mám ten nejkrásnější vztah, jaký jsem si kdy mohla přát. Provinilá proto, že jsem nemohla svým přátelům říct o tom, proč jsem šťastná. A oni si toho všimli. Bylo to zvláštní, neříct jim něco, co mi takovým způsobem změnilo život a přeci jsem to musela držet v tajnosti, hlavně před svými přáteli.
Jako každý měsíc jsme měli schůzku Brumbálovi Armády a proto, že jsme se scházeli už dlouho a pilně jsme pracovali, Harry nám radostně zdělil, že si myslí že je správný čas na to, pokročit nějak. Dostat se k patronovu zaklínadlu. Všichni jsme byli nervozní a těšili se, minule už jsme to zkoušeli a nikomu jinému než Harrymu se to nepovedlo. Dnes jsme ale měli někteří větší štěstí. Když jsem stanula před cvičným panákem byla jsem dost nervozní, ale věřila jsem že to konečně zvládnu.
,, Expecto Patronum" vyřkla jsem jasně a zřetelně zaklínadlo a vybavila si tu nejkrásnější vzpomínku.
To jak jsem zjistila, že odjíždím do Bradavic. Nejdřív se oběvila znovu jen ta mlha a já byla zklamaná. Potom se ale začalo formovat zvíře a já byla štěstím bez sebe. Byl to lachtan. AN/ Já vím, dementní patron. Ale zkuste vymyslet zvíře které ještě nikdo z nich nemá. A Hermi má vydru, kdyby něco./ Euforie mě naplnila stejně jako všechny ostatní, který už se to povedlo. Konečně jsem byla v něčem lepší než Hermiona, té se to ještě společně s Nevillem tolik nedařilo.
Slyšeli jsme nějakou ránu, mysleli jsme , že se nám to jen zdálo. Stáli jsme nehybně a naslouchali. Bum, bum tak tohle se nám nezdálo. Jedno z obrovských zrcadel zakrývajících celou stěnu prasklo a jeho střepy se rozsypali všude po místnosti. Všichni se báli co se děje a seběhli se okolo malé dirky ve stěně, která byla nespíše příčinou rozbytého zrcadla. Bože, zaslechla jsem Umbridgeovou a jizva na ruce mě zabolela. Ještě teď si živě pamatuji, jak mě a mnohé další nutila psát vlastní krvý a do masa si vyrývat slova "Nemám šířit lži." myslím, že si domyslíte proč.
,,Utečte! zavolal Harry.
Ale než se všichni stihly rozprchnout, zeď povolila a my uvidělu Umbridgeovou v plné kráse a za ní její vyšetřovatelský sbor. Dracovu tvář zdobil škodolibý úšklebek, když se podíval na mě, v očích jsem mu viděla omluvu. Jak se dozvěděli kde nás hledat proboha?
A najednou se mi vybavilo něco, na co bych nejraději zapomněla.













Comments
É! To je tak napínavé! Že ses(se) neprokecla?! Eh, další díl! *lítá jak šílená po místnosti* naprosto boží a fascinující! Dál jen dá!
[1]: Muhaha, no, neprokecla no O:)
Díky ti, jsi milá :)