Dámy a pánové ( žádní pánové to nečtou, ale nemělo by to ten efekt) dostáváme se k dvacátému dílu této velice fádní klišoidně předvídatelné romanticko dramatické sračky s velkým množstvím překlepů a chyb, jak já mám tuhle povídku ráda. Nevím co víc napsat, snad jen Díky že jste vydrželi tak dlouho a doufám, že ještě dlouho vydržíte.
Skapej na věšáku ty kravko blbá, ano, ano, matika je moje dobrá kamarádka, jak vidíte.
Sobota se mi slyla s nedělí a pondělí jsem prožila v povíkendovém oparu. Uterní ráno bylo oproti tomu dobré, první co jsem viděla bylizasněžené kopce okolo hradu a sníh, sypající se z oblohy, jako by ho někdo vyhazoval po hrstkách, prostě nádhera. Škoda jen, že tohle počasí mi znovu připomělo mojí první cestu do Prasinek. Hej, tohle ne, bože, tohle já nedělám. Netrpím, nevzpomínám na něco co mi chybí a nemůžu to mít, jsem ráda za to co mám a užívám si života. Dean je minulost, ikdyž hezká a užitá, ale nemůžu žít minulostí.
Pomalu a ospale jsem se zvedala z postele, ostatní dívky se taky probouzeli a tak jsem si šla rychle zabrat koupelnu, abych jí měla celou pro sebe. Osprchovala jsem se, oblékla a čekala na Hermionu, dohodly jsme se že půjdeme spolu na snídani. Ve společenské místnosti na nás čekal Harry s Ronem, no na nás, spíš na Hermionu. Ron chtěl nejspíš dokázat, že stojí při mě, pokud jde o Deana a za to jsem mu bya vděčná. To bylo hezké zjistění dnešního dne.
No, pojďme dál, profesorka Mcgonagall mě pochválila, že se zlepšuji, což bylo samo o sobě zvláštní, jelikož ona byla považována za tu přísnou a upjatou kolejní ředitelku Nebelvíru. Poslední dobou mi všechno vychízí, no, až na to s Deanem, nevím proč, ale zamlouvá se mi to. Ještě že dnes jsme měli jen do oběda a pak samozřejmě doučování, kterého jsem se už od středy bála. Od našeho malého 'nedorozumění' jsem ho neviděla, samozřejmě až na společné hodiny, ale to jsem se snažila ignorovat ho. Vlastně jsem se docela bála toho, co se stane. Nebyla jsem si totiž úplně jistá, jestli mi to co se mezi námy stalo, tak moc vadilo. Když o tom tak přemýšlím, moc se mi to líbilo.
Do sklepení jsem přišla o dvacet minut dřív. A hurá, vyplatilo se, Draco tu ještě není. Připravila jsem věci na jeden ze složitějších lektvarů, který jsem v hodině vůbec nepochytila. Otevřela učebnici a přečetla si zadání, jednou, dvakrát, potřetí už jsem si říkala že na to kašlu a budu prostě jen klidně čekat, když v tom konečně vrzly dveře.
,, Tak jsem tady." zasmál se tím svým povýšeným usměvem a pomalu šel ke mě.













Comments
Kurnik! Skončit v nejlepším to se nedělá! Heh! Chci další díl! Jsem taaak strašně zvědavá, jak to dopadne. Ano, nemůžu se dočkat a ne, nenadělám s tím nic. Prostě mi už zase začíná hrabat
[1]: muhahah, mám ráda takovýhle konce O:) Zítra zase:) Musím tě přece nechat vydusit
D
Néééééééé proč je to ták krátký ? Milá musíš psát dál jinak si budu muset najít jinej zdroj energie...:'DD Hej co co jí řekne dělej ne vážně mi to řekni co jí řekne ? O.oo Nedá jí pusu oh né já to nevím :/
Nechtěla jsem to původně tak krátký, ale pak by to tak hezky neskončilo. O:) Hele zatím mě to ani v nejmenším neomrzelo, takže do nekonečna a ještě dál! :))
Zítra se dozvíš :3
také ji mám ráda
už se těšim
[6]: O:)