Muhaha, nevím, co mě to popadá. Píšu devatenáctý díl a pořád mě to baví, něco je asi jinak, když se Zvláštně obyčejnou jsem skončila po sedmi dílech, no možná se k ní ještě vrátím, je to přecijenom prvotina.. :)
Vracela jsem se na hodinu a stále nemohla uvěřit tomu, co Malfoy udělal.
,,To snad nemyslí vážně, co ho to popadlo?!"brumlala jsem si naštvaně.
,, Má to v hlavě vůbec v pořádku, třeba ho Dean praštil nějak hodně a jemu přeskočilo..." přibližovala jsem se ke spolužákům.
,, Nestalo se mu po cestě něco? Nezakopl třeba o vlastní nohu?" zeptal se jízlivě Seamus.
,, Buď rád, že tu hůlku nestihl vytánou a že ho Kate odvedla, jinak by jsme taky mohli odvádět na ošetřovnu Deana." usadila ho hravě Hermiona.
A podívala se na mě s úsměvem, lehce jsem jí úsměv opětovala. Ostatní jeh přihlíželi jejich ne moc tiché slovní přestřelce a Hagrid dál učil, jakoby se nic nedělo.
Po hodině mě doběhl Harry,, Nic si z toho nedělej, zachvilku si to nikdo ani nebude pamatovat. Je odvážný pomoct přátelům, ale ještě odvážnější pomoct nepřítely. Teď už nemůže nikdo pochybovat, že patříš do Nebelvíru." usmál se na mě, měl asi pravdu.
Harry se v tom musí vyznat, každou chvíly ho obviňují z něčeho, co není pravda. A Malfoy se tady dost přičiňuje.
,, Děkuju, snad máš pravdu." usmála jsem se na něj, tenhle krátký rozhovor mi zvedl náladu.
Oba dva jse šli společně na další hodinu a povídali si o všem možném.
Někdy si říkám, že lidi tady v Bradavicích jsou vážně zvláštní. Jednu chvíli jsem " ta která se přistěhovala z ciziny" a den na to už jsem " ta které řekl Dean Thomas, že je děvka" achjo. Myslela jsem si, že nejsme natolik zajímavý, aby nás někdo řešil, zapoměla jsem ale, že jsem pořád ta cizinka, co přišla až do pátého ročníku. Už vím, jak se musí Harry cítit, když se za ním všichni otáčejí a něco si špitají, nebo alespoň z poloviny to vím. Dost ho obdivuju za to, že je normální. Mě to trvá ani ne týden a už mi z toho přeskakuje.
Dean na mě vrhal už jen omluvné pohledy, ale to mi nestačilo. Nevím, co jsem mu udělala tak hrozného, kdyby věděl, jak to všechno bylo, ale děvkou mě nazývat nemusel. To vážně přehnal, nejdřív jsem na něj byla vzteklá, teď už je mi spíš líto, že to řekl zrovna on, kluk s kterým jsem toho tolik zažila. Každopádně bez něj jsem si připadala nějaká opuštěná, nebo já nevím, jako bych najednou neměla s kým trávit čas. Vždycky když jsem viděla venku sníh, vzpoměla jsem si na nás, když jsme šli do Prasinek a bylo mi líto, že to dopadlo takhle.
Týden pomalu plynul a Bradavický hrad pomalu nacházel nová a nová témata a já s Deanem jsme už dávno nebyli zajímaví, bohudík.Byl pátek, konečně víkend a já se těšila, že konečně budu moct dělat něco jiného, než běhat z třídy do třídy. Naplánovala jsem si s Hermionou, že uděláme společně v knihovně úkoly v sobotu abychom měli volnou neděli. K všeobecnému překvapení Ron řekl, že půjde s námi. Myslím, že to bylo hlavně proto, že Harry bude s Cho. Na páteční večeři jsem se bavila s Fredem a Georgem o jejich nových záškoláckách zákuscích. Právě mi říkali, že testují nový druh a jmenuje se prý 'Krvácivé kokosky'.
,, Řekněte mi prosím, že to nemá nic společného s tím prvákem, kterému nemohla madame Pomfrey zastavit krev z nosu." naoko nazlobeně jsem se zeptala.
,,Jasně že nemáme!" ozvali se oba současně a pak na mě Fred spiklenecky mrkl.
Rozesmáli mě, znovu. Byla jsem ráda, že zrovna oni patří do mé rodiny.













Comments
heh! Myslela jsem, že budeš celý díl fňukat, ale ono ne! Překvapila jsi mě! Příjemně. Díky ti. Hned se mi bude lépe usínat. Víc takových příběhů a na světě by bylo mnohem lépe.
[1]: To není můj styl
Jsem ráda, že se ti to tak líbí!:) zítr zase přidám další díl, a bude to zase trošku vzrůšo, těším seO:)
Hej to je fajný díl :** Heh hej jak se jmenuješ na face ? :'DD Popíšem,...:'D
[3]: Dekuju :)) hele napis mi na mail, nechci to tu psat verejne ')*