Nevím jestli to mám, nebo nemám nazvat takhle, ale ano, tohle je Alternativní konec. Pokud budete číst dále, uvidíte konec, který jsem na začátku vymyslela. Pokud si ho přečíst nechcete, budiž pro vás dvacátáčtvrtá kapitola poslední. Ještě jednou děkuji, že jste se dostali až sem a znovu vás prosím o nějaké vaše návrhy, které zakomponuji do další povídky.
Usnula jsem ve svém oblíbeném křesle ve společenské místnosti, nikým nerušená. No, někdo na mě volal, ale to jsem nevnímala, chtěla jsem spát byla jsem unavená. Bála jsem se o ostatní, co se jim asi tak mohlo stát? Ještě se asi nevrátily, doufám že budou v pořádku. Sakra, ať mě nechá spát.
,, Kačenko, probuď se prosím." slyšela jsem povědomý hlas.
Hlas mojí maminy, co tu ale dělá? Jak se dostala do Bradavic proboha a hlavně proč tu je. Neochotně jsem otevřela oči. Ležela jsem v posteli, což bylo samo o sobě divné, když jsem usnula v křesle, ale tohle nebyli Bradavice.













