Nová přezdívka, starý blog.
weheartit here
 instagram here
tumblr here
15y.o.| Czech republic

November 2012

Počkej, slunce už přeci vyšlo!-26.

30. november 2012 at 14:37 | Kejt |  Počkej, slunce už přeci vyšlo!
Nevím jestli to mám, nebo nemám nazvat takhle, ale ano, tohle je Alternativní konec. Pokud budete číst dále, uvidíte konec, který jsem na začátku vymyslela. Pokud si ho přečíst nechcete, budiž pro vás dvacátáčtvrtá kapitola poslední. Ještě jednou děkuji, že jste se dostali až sem a znovu vás prosím o nějaké vaše návrhy, které zakomponuji do další povídky.

Usnula jsem ve svém oblíbeném křesle ve společenské místnosti, nikým nerušená. No, někdo na mě volal, ale to jsem nevnímala, chtěla jsem spát byla jsem unavená. Bála jsem se o ostatní, co se jim asi tak mohlo stát? Ještě se asi nevrátily, doufám že budou v pořádku. Sakra, ať mě nechá spát.
,, Kačenko, probuď se prosím." slyšela jsem povědomý hlas.
Hlas mojí maminy, co tu ale dělá? Jak se dostala do Bradavic proboha a hlavně proč tu je. Neochotně jsem otevřela oči. Ležela jsem v posteli, což bylo samo o sobě divné, když jsem usnula v křesle, ale tohle nebyli Bradavice.

Počkej, slunce už přeci vyšlo!-25.special

29. november 2012 at 22:33 | Kejt |  Počkej, slunce už přeci vyšlo!
Povídka bude mít už pouze jeden díl, pokud nepočítám tenhle speciál. Zase vám přiblížím hlavní postavy a dějovou linku, jelikož je to dost zamotaný, aspoň pro mě.
Chci vám poděkovat, že jse vydrželi číst tak dlouho a povídka vás podle komentáů bavila. Moc mě to těší. V dohledné době chystám další povídku na pokračování a pokud máte nějaké požadavky na postavy nebo děj, ráda je tam zakomponuju.

Ač v davu, přesto sama

29. november 2012 at 14:05 | Kejt |  Téma týdne
Jako nadpis použit citát neznámého člověka(ani u toho dalšího neznám autora). Vzhledem k tomu, že jsem byla celý den doma, protože mi nebylo dobře, jsem nestihla skoro nic. Píšu článek až teď, zbytek dne jsem proležela v postely :3
Doufám, že napíšu něco smysluplného a bude se vám to aspoň trošku líbit.

Pro některé je samota vysvobozením, pro mě ne. Někteří lidém mají rádi samotu, umožňuje jim přeemýšlet o různých věcech, být sami sebou a poznávat sebe samého. Mě ne. Nemám ráda samotu, protože si jí okamžitě spojím s tichem a ticho nesnáším. Když jsem sama doma, poslouchám písničky, nebo mám aspoň zaplou televizi, jako kulisu, protože v tom tichu se necítím dobře. Bojím se ticha, protože pak se cítím osamnělá.

Počkej, slunce už přeci vyšlo!-24.

28. november 2012 at 18:56 | Kejt |  Počkej, slunce už přeci vyšlo!
Tak určitě.
Dnes jsem byla pochválena za svojí slohovou práci ( možná jí sem pak dám až jí dostanu opravenou) prý " Tohle je jako práce na střední škole. Neuvažovala jsi že by ses tomu věnovala nějak dál." jasně, že uvažovala, ale to mám jako studovat střední školu spisovatelskou? :D Taky bylo vtipné, když říkala učitelka, že prej se tomu můžu věnovat i doma, jestli mě to baví. Můj škodolibý hlásek v hlavě by jí nejraději odpověděl " Já už se tomu věnuju jak dlouho doma, zlato."

To že nás Umbridgeová vyslýchala, to jsem čekala. Bála jsem se ale, že řeknu něco špatně, že prozradím něco co ještě neví. Nemohla jsem myslet na to, že všechno co ví, ví ode mě. Bylo to hrozné, tohohle pocitu se asi jentak nezbavím. Ptala se zrovna na něco, co jsem nechápala. Nedávalo to vůbec smysl.
,, Kde je ta zbraň? Kam jste jí schovali?!" její umňoukaný hlásek mi vážně ničil nervy.
Chtěla jsem se smát, ale přišlo mi to nepatřičné, jakou by jsme asi tak mohli mít zbraň?
,, Máme jí schovanou v lese, aby na ní někdo náhodou nenarazil." promluvila najednou Hermiona. Co to do ní vjelo, vždyť žádnou zbraň nemáme. Umbridgeové ale zzářila očka a nedávala pozor, odvedla Harryho a Hermionu s sebou, aby jí ukázali, kde ta údajná zbraň je.

Budu ti mávat z trajektu.

27. november 2012 at 18:47 | Kejt |  About me
Další článek do rubriky, která mi dřív přišla zbytečná a teď jí vyhledávám.
badmotherfucker- znáte Pupl Fiction? Musí te povinně podívat, budete se řezat smíchy a všechny hlášku budete recitovat jako já.

Počkej, slunce už přeci vyšlo!-23.

27. november 2012 at 16:12 | Kejt
Nemám dobrou náladu, ale ani špatnou, znáte to. Prostě takovou tu žádnou náladu, díky ní jsem ale objevila skvělou zpěvačku Birdy a německého( vážně německo nesnáším, ale on je výbornej) zpěváka jménem Clueso . Požehnání jim, jelikož jejich písničky jso dokonalé.
Btw. doufám, že pochopíte souvyslosti.

*flash back*
Byli jsme právě na jedné hodině "doučování". leželi jsme vedle sebe v prázdné učebně, prsty propletené. Nikdy jsem si nemyslela, že ležet s Dracem na dece, s hromadou polštářů a pít máslový ležák, bude to co bych chtěla dělat navěky.Ale bylo. Zvedla jsem se, musela jsem si upravit sukni. Když jsem si lehala, zahlédla jsem koutkem oka, jak Draco něco strká do hábitu. Neřešila jsem to, radši jsem se chtěla věnovat lepším činostem.

Počkej, slunce už přeci vyšlo!-22.

26. november 2012 at 19:51 | Kejt |  Počkej, slunce už přeci vyšlo!
Tenhle víkend jsem vůbec nestíhala, v sobotu jsem byla nakupovat. Utratila jsem ale mám boty a krásný šaty. Včera jsem slavila svátek v rodiném kruhu, takže jsem dostala dárečky. V pokoji mi vysí konečně anglická vlajka a jsem spokojená, teď udělám snad spokojené i vás (hahaha, no) a napíšu další díl.

Mám pocit, že jsem ten nejšťastnější člověk na světě a přitom si připadám hrozně provinilá. Šťastná proto, že s Dracem jsem měla a pořád mám ten nejkrásnější vztah, jaký jsem si kdy mohla přát. Provinilá proto, že jsem nemohla svým přátelům říct o tom, proč jsem šťastná. A oni si toho všimli. Bylo to zvláštní, neříct jim něco, co mi takovým způsobem změnilo život a přeci jsem to musela držet v tajnosti, hlavně před svými přáteli.

To, co chci

25. november 2012 at 20:25 | Kejt |  Téma týdne
Povídku jsem začala psát a zjistila jsem, že nemůžu dopsat. Takže jsem se rozhodla raději napsat téma týdne, jelikož jsem na něj celou dobu kašlala.

Mohla bych jistě napsat nějaký článek o tom, jak hrozně chci štěstí, zdraví, lásku a peníze, ale to by jsme mi za a) neuvěřili a za b) bych to snad ani nezveřejnila. Jasně že by tohle všechno bylo hezké, ale nechci si pčát něco, co se nemůže nikdy stát, něco co je vážně nereálné.
Potřebuji momentálně dobré známky, to je asi základ. Když je mít budu, bude všechno jednodušší, když je mít nebudu, povím vám, že to bude řádně v prdeli. Jasně že tu můžu říkat, jak něco potřebuju,a le když do toho nedám žádnou snahu, budou mi tyhle keci k ničemu. A tak se snažím a snažím a přijde mi, že výsledek je někde v nedohlednu. Nevím jestli je to mnou, nebo prostě tím, že čekám že snaha zmůže všechno, ale někdy mám spíš pocit, že snahou to zhoršuji. Pokud budou dobré známkiy, bude dobrá škola a pokud jí udělám, budu potřebovat dobrou práci a to bude pořáde dokola. Nuda a konec, jdeme na další téma.
Není správné, když člověk počítá s něčím, co není jisté, protože pak ho bolí, když to nemá. není hezké, říkat, že něco potřebujete, když to jen chcete.
Spongebob říká vždycky pravdu! :)

Počkej, slunce už přeci vyšlo!-21.

21. november 2012 at 17:00 | Kejt |  Počkej, slunce už přeci vyšlo!
Tak si říkám, že tohle je moje nejmilovanější povídková láska, musím jí dopsat do konce, který jsem si vymyslela O:) Povím vám, že jsem ráda, že nejsem ona, jelikož nedopadne dobře .. ale nebudu vám prozrazovat děj že?
Dodělala jsem právě úkol na zeměpis a musím se ještě učit na matiku, musím, ale nebudu.
Zse to bude krátké, jelikož a protože, prostě nevím, nechci začínat něco dalšího :o
Btw. Povídka věnovaná Zaymy O:)

Pomalu šel ke mě, a já si říkala, že tohle snad není pravda.
,, Tak tě konečně vidím, když ses mi celou dobu vyhýbala, skoro jsem zapoměl, jak vypadáš." prohodil na půl cesty mezi dveřmi a mnou.
,, Vyhýbala? Proč bych měla?" odtušila jsem, snažila jsem se nechápavě, ale moc dobře jsem věděla, o čem bude řeč.

Počkej, slunce už přeci vyšlo!-20.

20. november 2012 at 20:43 | Kejt |  Počkej, slunce už přeci vyšlo!
Dámy a pánové ( žádní pánové to nečtou, ale nemělo by to ten efekt) dostáváme se k dvacátému dílu této velice fádní klišoidně předvídatelné romanticko dramatické sračky s velkým množstvím překlepů a chyb, jak já mám tuhle povídku ráda. Nevím co víc napsat, snad jen Díky že jste vydrželi tak dlouho a doufám, že ještě dlouho vydržíte.
Skapej na věšáku ty kravko blbá, ano, ano, matika je moje dobrá kamarádka, jak vidíte.

Sobota se mi slyla s nedělí a pondělí jsem prožila v povíkendovém oparu. Uterní ráno bylo oproti tomu dobré, první co jsem viděla bylizasněžené kopce okolo hradu a sníh, sypající se z oblohy, jako by ho někdo vyhazoval po hrstkách, prostě nádhera. Škoda jen, že tohle počasí mi znovu připomělo mojí první cestu do Prasinek. Hej, tohle ne, bože, tohle já nedělám. Netrpím, nevzpomínám na něco co mi chybí a nemůžu to mít, jsem ráda za to co mám a užívám si života. Dean je minulost, ikdyž hezká a užitá, ale nemůžu žít minulostí.