Čekám až konečně Damon bude s Elenou!Ne, nebojte, nebudu vám sem tahat TVD :))) Mám tu další díl a mojí milovanou Mary Sue coby Kate a těším se, až si to zase nikdo nepřečtě.Možná v průběhu dne napíšu téma týdne, ještě uvidím jak se mi bude chtít :)
Myslela jsem si, že Bradavice z venku jsou naprosto úchvatné, a byli, ale uvnitř?Něco tak úchvatného a dokonale kouzelného jsem ještě neviděla, člověk nemohl poprvé dělat nic jiného než stát s otevřenou pusou a zírat na tu skvělou budovu, být rád že se do ní dostal, a doufat, že bude dost dobrý na to, aby se zde udržel.Velká dřevěná brána vítala přívětivě každého kdo chtěl být vítán, vstupní síň plná studentů, kreří už se těšili na hostinu a taky těch, kteří ještě nevěděli, k jakému z kolejních stolů si sednou, mezi obě skupiny jsem se řadila i já, a modlila jsem se, abych nemusela sedět u stolu s tím blonďatým princem, kterého jsem viděla ve vlaku, byl jízlivý, zlý, namyšlený, prý tipický zmijozelský čistokrevný čaroděj.Bože, jak jsem si přála abych nebyla ve Zmijozelu, Havraspár nebo Nebelvír, říkala jsem si v duchu když jsem se loučila se všemi svými dosavadními přátely a čekala až nás profesorka McGonagall vyzve abychom byli s pomocí moudrého kloubouku zařazeni do správných kolejí.Věděla jsem jak všechno probíhá, protože mi to řekla Hermiona, řekla mi všechno co mě zajímalo, a že toho bylo vážně mnoho.Myslím, že jsem si našla kamarádku, byli jsme si tak podobné a zároveň rozdílné, ona byla premiantkou, já byla průměrná, ona byla nejlepší přítelkyní Harryho Pottera, já je všechny znala jen deset hodin, přesto všechno jsem měla pocit, že mězi ně patřím.
Otevřeli se velké dveře a v nich stála vysoká, na první pohled upjatá, žena s vlasy sčesanými do tuhého drdolu, jistě to bylo Minerva McGonagall.
"Za chvíli začne slavnostní hostina na zahájení nového školního roku, zavedu vás do Velké síně kde vás zařadíme do příslušné koleje..." pověděla nám vše co už jsem věděla od Hermiony, o kolejích, o tom co budeme dělat, jak můžeme záskávat pro svojí koleje body a jak je můžeme naopak rychle odebrat, o školním poháru a o všem zajímavém, pak se otočila na mě
"slečno Simova, doufám že jsme připravena, budete zařazena jako první.Všem vám přeji hodně štěstí a úspěchů ve vaší koleji." dodala ještě o něco hlasitěji, pro všechny ostatní.
Otevřeli se dveře podruhé a už jsem byla unášena proudem malých,nedočkavých dětí směrem do Velké síně.Taková spousta lidí a všichni se dívali na mě, šeptali si, ukazovali, nejspíš nečekali, že může přijít někdo starší než malí desetiletí kouzelníci a čarodějky.Než jsem se ale nadála, už jsem nebyla tak zajímavá, nojo, prostě nejsem Harry Potter, řekla jsem si v duchu a zasmála se.
Před námi stála malá, staře vyhlážející židlička a na ní, tak takhle vážně vypadá,moudrý klobouk.Najednou se otevřela krempa, a na klobouku byla díra která připomínala ústa, klobouk začal zpívat:
Před námi stála malá, staře vyhlážející židlička a na ní, tak takhle vážně vypadá,moudrý klobouk.Najednou se otevřela krempa, a na klobouku byla díra která připomínala ústa, klobouk začal zpívat:
Za dávných dob,
když jsem byl mlád
a bradvice též,
panovala tu jednota,
již jinde nenajdeš.
To čtyři věrní přátelé
rozhodli tehdy spolu
zřídit tu ze všech na světě
nejlepší kouzel školu.
"Společně učme potomstvo,"
řekli a netušili,
že osud brzy zavelí,
aby se rozdělili.
Znal snad kdo větší přátelé
na celém světě širém,
než byli lstivý Zmijozel
s udatným Nebelvírem?
Snad pouze jedendalší pár,
o němž nebylo sporu:
Rowenu z hradu Havraspár
a Helgu z Mrzimoru.
Co zvrtlo se? Byl opravdu
tak špatný konec smutný?
Nu, já tam byl a povím vám
celý ten příběh smutný.
Dí Zmijozel:"Učme jen ty,
co nejčistější krev mají."
Havraspár zas:"My jen ty, co
nejchytřejší se zdají."
A Nbelvír:"Chci toho, kdo
odvahu má a sílu."
Jen Mrzimor byl ochoten
brát všechny bez rozdílu.
Prvotní přátel obavy
zdáli se liché být,
vždyť každý z nich v své koleji
jen kohochtěl, moh mít.
A tak například Zmijozel,
jak říkal jsem už prve,
dal ke studiu přijímal
jen mágy čisté krve.
v Havraspáru pak učit se
jen nejchytřejší směli,
kdo k nebelvírským patřit chtěl,
musel být ctný a smělý.
Ostatní všichni skončili
v dobráckém Mrzimoru
a mezi čtyrmi přáteli
nezdál se být stín sporu.
Tak v naší škole život šel
naoko bez potíží,
čas nesvárů a rozmíšek
už tehdy se však blížil
a čtyři mocné pilíře
bradavického hradu
zachvěly se a začaly
zápasit o nadvládu.
Zdálo se tehdy, že boj ten
v němž druh se s druhem bije,
neslavným koncem hozí všem
a škola nepřežije
Až jednoho dne po ránu
Zmijozel náhle zmizel,
a přestože pře ustaly,
v srdce nám svízel.
Z té nerozloučné čtveřice
tři mezi námi zbyli,
koleje však nikdy víc
jak dřive nespojily.
Teď moudrý klobouk přichází,
vy víte, co se chystá:
do kolejí vás rozřadím
na čtyři různá místa.
Letos však přidám něco víc,
poslechnětě. co zpívám:
když dělím žáky Bradavic,
nepěkný pocit mívám.
Plním sic jen svou povinnost,
přeto se trochu zdráhám
mám obvy, že škole své
do hrobu napomáhám.
Ach, vězte všichni, kdo tu jste,
že naše škola čelí,
jak nikdy ve svých dějinách
strašnému nepoříteli.
Teď musíme se sjednotit,
za jeden táhnout provaz,
jinal se zevnitř zhroutíme,
tak zní má zpráva pro vás.
Však už jsem dost varoval,
co říct jsem chtěl, to víte.
přistupte, ať do kolejí
když jsem byl mlád
a bradvice též,
panovala tu jednota,
již jinde nenajdeš.
To čtyři věrní přátelé
rozhodli tehdy spolu
zřídit tu ze všech na světě
nejlepší kouzel školu.
"Společně učme potomstvo,"
řekli a netušili,
že osud brzy zavelí,
aby se rozdělili.
Znal snad kdo větší přátelé
na celém světě širém,
než byli lstivý Zmijozel
s udatným Nebelvírem?
Snad pouze jedendalší pár,
o němž nebylo sporu:
Rowenu z hradu Havraspár
a Helgu z Mrzimoru.
Co zvrtlo se? Byl opravdu
tak špatný konec smutný?
Nu, já tam byl a povím vám
celý ten příběh smutný.
Dí Zmijozel:"Učme jen ty,
co nejčistější krev mají."
Havraspár zas:"My jen ty, co
nejchytřejší se zdají."
A Nbelvír:"Chci toho, kdo
odvahu má a sílu."
Jen Mrzimor byl ochoten
brát všechny bez rozdílu.
Prvotní přátel obavy
zdáli se liché být,
vždyť každý z nich v své koleji
jen kohochtěl, moh mít.
A tak například Zmijozel,
jak říkal jsem už prve,
dal ke studiu přijímal
jen mágy čisté krve.
v Havraspáru pak učit se
jen nejchytřejší směli,
kdo k nebelvírským patřit chtěl,
musel být ctný a smělý.
Ostatní všichni skončili
v dobráckém Mrzimoru
a mezi čtyrmi přáteli
nezdál se být stín sporu.
Tak v naší škole život šel
naoko bez potíží,
čas nesvárů a rozmíšek
už tehdy se však blížil
a čtyři mocné pilíře
bradavického hradu
zachvěly se a začaly
zápasit o nadvládu.
Zdálo se tehdy, že boj ten
v němž druh se s druhem bije,
neslavným koncem hozí všem
a škola nepřežije
Až jednoho dne po ránu
Zmijozel náhle zmizel,
a přestože pře ustaly,
v srdce nám svízel.
Z té nerozloučné čtveřice
tři mezi námi zbyli,
koleje však nikdy víc
jak dřive nespojily.
Teď moudrý klobouk přichází,
vy víte, co se chystá:
do kolejí vás rozřadím
na čtyři různá místa.
Letos však přidám něco víc,
poslechnětě. co zpívám:
když dělím žáky Bradavic,
nepěkný pocit mívám.
Plním sic jen svou povinnost,
přeto se trochu zdráhám
mám obvy, že škole své
do hrobu napomáhám.
Ach, vězte všichni, kdo tu jste,
že naše škola čelí,
jak nikdy ve svých dějinách
strašnému nepoříteli.
Teď musíme se sjednotit,
za jeden táhnout provaz,
jinal se zevnitř zhroutíme,
tak zní má zpráva pro vás.
Však už jsem dost varoval,
co říct jsem chtěl, to víte.
přistupte, ať do kolejí
se nyní zařadíte.
Když dozpíval, všichni začali tleskat a já také, bylo to úchvatné a věděla jsem že teď už bude následnovaz zařazování."Až přečtu vaše jméno, nasadíte si klobouk a sednete si na stoličku, aby vás zařadil."vysvětlila nám všem, a teď, přečte mé jméno, já si sednu na stoličku nasadím klobouk a za žádnou cenou mu nesmím dovolit abych se dostala do zmijozelu.
Když dozpíval, všichni začali tleskat a já také, bylo to úchvatné a věděla jsem že teď už bude následnovaz zařazování."Až přečtu vaše jméno, nasadíte si klobouk a sednete si na stoličku, aby vás zařadil."vysvětlila nám všem, a teď, přečte mé jméno, já si sednu na stoličku nasadím klobouk a za žádnou cenou mu nesmím dovolit abych se dostala do zmijozelu.
"Kate Simova!" řekla profesorka mé jméno a mě to vytrhlo z myšlenek, došla jsem ke stoličce a nasadila si klobouk
."Hmm, zajímavé, ty jsi jistě zajímavá mladá dáma že?" spustil tichý hlásek " myslím že nemám úplně jasno, jsi velice snaživá a chytrost ti taky nechybí, co takhle Havraspár, ale máš srdce ze zlata, takové Nebelvír potřebuje-myslím že jsem se rozhodl-NEBELVÍR!" poznala jsem že poslední slovo vykřikl, byla jsem tak šťastná, běžela jsem k nebelvírskému stolu, kde všichni tleskali a usedla vedle Hermiony, která se na mě šťastně usmála.
Nebyla ale jediné, ještě jeden člověk se šťastně usmíval,byl totiž moc rád, že ta cizinka bude v jeho koleji.













Comments
Jů to je pěkný zhltla jsem každý slovo, Pottera miluju...:)) :'DD
Hej ty se mi taky líbíš! :'D
1, Líbí se ti můj styl psaní(jo mě tvůj taky xD)
2, Líbí se ti redhair(mimochodem mě též :'DD)
3, Miluješ snowboardin kterej já taky miluju, máš ráda žlutou a zelenou já mám zelenou bundu na snowboard a žluté chci mít kalhoty na snowboard :'DD
4, Máš roztahovák a za to tě obdivuju, já totiž nemám žádný nášnice :X :'D
[1]: Hrozně děkuju, málokdo mi to tu čte
D ráda se znovu podívám na tvůj blog, protože se mi vážně líbí!:))
Jen moje maminka si myslí, že se zě kvůli tomu bude africkej domorodec

Och, není třeba obdivovat, je to jednudušší než si myslíš
Jé, tak to je na prd, mimochodem, uši jsem píchala kamarádovy, domluvíme se a píchnu ti je (y)
Tenhle díl byl vážně bezva. Naprosto mě uchvátila ta písnička. :) Hned si jdu přečíst další díl, protože mě hrozně moc zajímá, kdo je ten kluk. :)
[3]: Tak to tě zklamu, v dalším díle to není
D
Ale slibuju, že v tom dalším, už to bude
Děkuji ti, vždy mě pochválíš :)