Nová přezdívka, starý blog.
weheartit here
 instagram here
tumblr here
15y.o.| Czech republic

September 2012

Non mihi molestus!

30. september 2012 at 13:19 | She<| |  Téma týdne
Zase po velice dlouhé době píšu na blog,je tomu tak z velké části protože nechci mít blog jako nějakou povinost a proto na něj píši vážně jen když mám chuť.Nečekám že to pochopíte,ale já nechci psát články, jako mnoho jiných blogerek, které jsou o ničem a slouží jen proto, aby ta blogerka byla 'aktivní'.
Pokud někdo sleduje moje články,o čemš dost pochybuju,tak víte že názvy článků mám 'promyšlené' a řeklabych že název článku je to nejzajímavější na celém tom článku,ani u tohohle článku tomu není jinak a tak máme zase latinský nadpis,nebudu vám ho překládat,né snad protože bych nevěděla co znamená,ale protože kdybych vám to tu přeložila tak nemá cenu psát ho v latině :3
momentálně poslouchám,a k tomuhle článku se celkem hodí ↓
Mohla bych říct že je mi všechno jedno,že si jedu svůj styl,neřeším hejty a mám se pořád fajn, ale to bych vám kecala.Snažím se, aby to tak bylo, to je jasný,ale né pokaždé mi to vyjde.Je fakt že třeba hejtery už dávno neřeším,mám je u prdele,protože to je jediné co jde udělat.Každopádně i ty přiblblý pokusy o hejt můžou zabolet,a pokud tě někdo takhle snaží zničit vysměj se mu!Nebo víš co by bylo lepší,pořádně to vyhejtovat protože člověk kterej si myslí, že když ti nadává, tak je to legendární hejt tak se plete,chová se jen jak malí děcko na písku.Dej mu facku,prones nějakou super hlášku a odejdi s hlavou zdvyženou, protože pak je jasný kdo vyhrál.
Je mi jedno co si teď myslíš o mém článku,protože stejně nemáš koule na to abys mi to řekl do očí.Ani já je nemám:33 Hejtovat na FB umí každý,anonimita je krásná,ale kdo dokáže nadávat člověku do očí?Popravdě,už jsem to párkrát zkoušela a věřte mi,jednodušší je to vážně za tou obrazovkou.Myslím si proto, že ten kdo má tak akutní potřebu někoho 'řádně vyhejtnout' měl by si stoupnout na ulici a hejtovat lidi okolo sebe, a né že bude sedět za monitorem,chrupkat brambůrky,zapíjet to coca-colou a vymejšlet půl hodiny jak někoho ztrapnit.
Pac a pusu Kejt.
Ps. slovo hejt jsem použila hodněkrát,a pokud někdo nevíte co znamená,najděte si to kde chcete.

Character, that's what was going on

15. september 2012 at 14:30 | She<| |  Téma týdne
Nudím se,venku je hnusně,je prohibice,nevím co mám dělat..kecám,prostě jsem dospěla k názoru že vím co chci napsat za článek.Mám se totiž celkem fajn,až dopíšu tenhle článek budu tvořit výkresy k talentovkám a dárky k vánocům,venku je pěkně,jen škoda že neprší,prohibice je mi u prdelky protože jsem přece slušné dítě a tak vím co mám dělat dál,nepít.

Charakter člověka,věc kterou v dnešní době plno lidí ztrácí a která se zažíná objevovat už jen v pohádkách.
Charakterní člověk je princ William a Kate Middleton,oni dva se svlékly a opalovali se,jsou manželé,tak proč ne že?Bezcharakterní je naopak člověk který je při tom vyfotil,proč je vyfotil?Aby za to dostal velký peníze a koupil si drahé auto,dovolenou na Bahamách nebo vilu ve Francii.Dělal to pro vlastní prospěch,myslím že Kate ani William z toho nic nemají,maximálně jsou naštvaní a já se jim ani nedivím,kdo by nebyl když prsa vévodkyně z Cambridge a manželky prince Williama viděl celý svět :33
To jsem ale trošku odbočila, prsa Kate Middleton vážně nejsou to o čem jsem chtěla tenhle článek napsat.Kdyby člověk neměl žádný charakter,charakteristický rys,všichni by jsme byli stejní,jako klony,nijak by jsme se nelišili.A to je upřímně spíš hororová představa.My lidé,nejenom mi samozřejmě,máme charakter,jsme odlišní protože to tak má být.Představte si hromadu charakterních lidí,přesněji sedm miliard,byla by to nuda kdyby tu nebyl nikdo bezpáteřní zmrd, nemyslíte?

Inteligence sama nestačí. Teprve intelekt plus charakter je cílem pravé výchovy.
muj oblíbenec ohledně citátů :)

Tonitrualis, pluviam-Amor

13. september 2012 at 21:01 | She<|
Další fotky,teď mám zase nějakou nepsací náladu takže články jsou vážně jednoduchý.Každopádně povídky mám zatím rozepsaný a čekám až budu schopná dopsat je.
Nadpis zase v latině,jak jinak :33





A na závěr tu máte mě,coby autorku :33

Weather

9. september 2012 at 11:53 | She<|
Po dlooooouhé pomlce přidávám další fotky do své zbírky.Mám nový mobil a to znamená i nivý foťák,myslím že 3mpx jsou stejně špatný jako 2mpx ale co nadělám.Svůj vysvěnej foťák dostanu možná k narozeninám-březen takže do tý doby to bude stejně špatný jako dřív :3




Kamarádka,neví o tom že tu je :33

Nikdy nezapomenu..

7. september 2012 at 9:00 | She<| |  Na téma..
Pokud alespoň trochu sledujete hokej tak vám jistě neuniklo datum 7.9.2011,tento den se zapsal do historie nejen českého hokeje černým písmem,zemřely mladí,talentovaní a ůspěšní chlapy kteří nejen pro náš národní tým udělali mnoho,dnes je to přesně rok od této strašné tragédie.
Karel Rachůnek,Jan Marek a Josef Vašíček,to jsou ti o kterých tento článek píši.
Nevzpomínám si kdy jsem začla koukat na hokej ale vím že tahle jména komentátoři hlásali mnohokrát.Ať už kvůli skvělým gólům nebo úžasným asistencím,tihle chlapy pro mě posledních pár let byly Pánové hokejisté,a stále jimy jsou.
Nevím co napsat víc,snad jen že pokud opravdu existuje nějaké nebe,a jestli je tam nebe hokejové,tihle tři,ještě se slovenským Pavolem Dimitrou tam jsou stoprocentně,alespoň v to doufám.
Není žádná útěcha pro jejich příbuzné,kamarády a známé,stejně tak není útěcha pro nás,jejich fanoušky,fanoušky hokeje.Lidé tvrdí že jsme je neznali,proč pro ně tedy truchlit?Snad jen pro to že i díky nim je ta naše Česká republika taky v něčem dobrá.
Děkuji vám chlapy,v mém srdci a v českém hokeji je vaše místo vždycky ♥

Malý chlupatý problém jménem Remus..

6. september 2012 at 20:19 | She<| |  Malý chlupatý problém jménem Remus...
Další povídka,teď z doby pobertů.Moje první poberťácká a psaná první nudný den ve škole,jak příhodné.Rozhodla jsem se ji rozdělit na dva díly,možná potom dopíšu i další :)Omlouvám se že ji přidávám až teť a ne okamžitě :3 Večer jsem dodělávala svoje další DIY tričko a připravova se do školy,prostě a jednoduše,máte jí zde až dnes :)


Kdo by řekl, že když má člověk podle ostatních vše co je ke štěstí potřebné,šťastný není.Mám fungující rodinu,skvělý prospěch a spoustu přátel,které mám nadevše ráda,chodím s klukem za kterého by polovina děvčat vraždila a přesto nejsem stoprocentně šťastná.Abych to uvedla na pravou míru,nastoupila jsem do sedmého ročníku v Bradavické škole čar a kouzel a byla jsem jmenována primuskou,chodím se Siriusem Blackem,nejvíce oblíbeným chlapcem v bradavické škole,možná se o ten smyšlený post dělí se svým nejlepším kamarádem Jamesem, a moje mamka čeká další dítě,brášku.
Starosti jsem ovšem měla,Sirius nikdy nebyl na dlouhodobé vztahy a já jsem se bála že mě pustí k vodě.Pro něj sem byla jednou z mnoha,on pro měl byl první láska.Chodili jsme spolu krátce,týden, ale pro něj to byl rekordní vztah.Měla jsem ale jednu výhodu kterou ostatní děvčata neměla,už dlouho jsem se bavila s Jamesem,byl pro mě jako nejlepší kamarád a tak jsem se často výdala i se všemi Poberty.
Se Siriusem jsem se dala dohromady dost zvláštně,jednou, když nebelvírský tým znovu vyhrál důležutý zápas se Zmijozelem a celá nebelvírská místnost oslavovala,jsem vešla a přiběhl ke mě James a v závěsu za ním samozdřejmě Sirius.
,,Vyhráli jsme Jes,my jsme vyhráli!" hlásal mi rozjařeně James, ale já jsem upírala oči na Siriuse,přiběhl ke mě,šťastně se usmál a políbil mě.
Vůbec jsem to nečekala,nebyl jediný rozumný důvod,jediné rozumné vysvětlení proč políbil zrovna mě když všechna ostatní děvčata na to čekala.Nebudu lhát,i já jsem usínala se Siriusovým obličejem a doufala že se ráno probudím a on vedle mě bude ležet.
Když jsme se od sebe po hodné chvilce odlepili celá mástnost ztichla.Všichni na nás zírali,dívky nakvašeně a chlapci pobaveně a obdivně zároveň.Pak propuk hovor a jásot.Sirius mě v tom hluku a veselí nenápadně chitil za ruku,uklonil se pobaveně všem přítomným a odtáhl mě portrétem pryč.Všechen hluk jsme nechali za sebou a on mě vedl do opuštěné učebny.Zavřel dveře,usmál se a konečně promluvil,nejspíš mi to konečně vysvětlí,problesklo mi hlavou.

Forever young

3. september 2012 at 11:54 | She<| |  Téma týdne
Konečně TT které se mi zamlouvá,asi jsem vážně moc vybíravá.Každopádně na tohle téma se dá rozepsat..

Mládí je nejkrásnější dobou života, škoda že musíme nejdříve zestárnout, abychom to poznali.


My mladí chceme být věčně starší než jsme,vy starší by jste kolikrát chtěli být mladší.Je to zvláštní jak člověk v určitých chvílích pozná že už je dospělejší než dříve,teď první den v deváté třídě jsem si všimla toho jak jsme se všichni změnili,dospěli jsme,aspoň tedy jestli je to v patnácti letech možné.
Ano,chtěla bych být starší a vlastně ani nevím co z toho budu mít.Možná jen ten pocit že už mě lidé přestanou brát jako malé dítě,protože já si myslím že to malé dítě nejsem.Nechci tvrdit že jsem dospělá,rozumná nebo tak něco, ale myslím si že nejsem dítě,v určitých směrech určitě ne.Mám nějakou zodpovědnost,není to jako dřív že jsem všechny svoje peníze utratila za lízátka a čokolády,teď si z nich platím spoustu věcí a nikdo my další peníze nedá.
Myslím si že moje dětství,a vlastně dětství celé mojí generace, spončilo mnohem dříve než dětstvý našich rodičů a prarodičů.Přesto jsem si ho užila a mám mnoho zážitků.Svoje dětstvý bych za nic na světě nevyměnila,protože to bylo dětství které byo plné radosti,fantazie a kravinek.Byl to ten čas kdy jsem věřila na to že dárky mi nosí ježíšek a když nebudu hodná a nenaučím se básničku odnese mě čert,když jsem věřila na víly,kouzelníky a na dopis z Bradavic.
Teď ale okolo sebe vidím moje vrstevníky/spíš vrstevnice/ kteří vypadají o pět let starší a chovájí se na osmnáct.Přitom je to spíš k smíchu,ano taky se asi chovám jinak než se v mých letech chovala moje mamka,babička nebo děda, ale nepřeháním to.Snažím se chovat tak jak chci já,né tak jak mi říkají trendy.
Always and forever free ^^

Bezejmenný

2. september 2012 at 12:59 | She<| |  Jednorázovky
Jednorázová povídka sloužící k odreagování.Pro mě to odreagování bylo,nevím jaký dojem bude mít na vás.Popřeji vám snad jen příjemné čtení nerušené ničím nepatřičným.

Ta temnota co mě obklopovala byla děsivá,zvlášť když jsme vzal v potaz to,že venku znovu pobíhalo deset smrtijedů,kteří nedávno utekli z Azkabanu, a já jsem se schovával místo toho abych byl věrný a vrátil se ke svému pánovy.To jsem ale nechtěl a proto jsem se musel vydat na cestu plnou nástrah,sám a bez podpory kohokoliv blízkého a dokázat sám sobě že nejsem na ničí straně.Jsem tu jen já a moje snaha přežít,nic víc,nic míň.
Mám pocit že jsem byl naivní když jsem se přidával k pánu zla a věřil ,že on mě dovede tam kam chci,a to jest sláva a bohatství.Teď jsem byl vyděděný svou rodinou,hledaný Voldemortem a stíhaný stíny svých myšlenek, bylo to zvláštní jak se životní situace mohla změnit tak rychle a nečekaně.
Pamatuji si každý obličej,každý hlas prosící o živoz který jsem záhy zmařil.Někdy jsem přemýšlel o tom jestli má můj život cenu,zabil jsem tolik nevyných lidí jen proto abych já sám byl Voldemortem ušetřen.Nejspíše to byl úděl smrtijedů,být těmi co usínají s výčitkami svědomí a tvářemi zavražděných vyrytými v paměti.
Zjistl jsem že já se pro tento život nehodím,neumím být zlý a krutý,ve skrytu duše jsem pořád ten chlapec co chtěl zapadnout a mít alespoň jednou v životě přátele.Myslel jsem si že když nosím na levém předlokní znamení zla všechno změním.Přetvořím svět k obrazu svému,zatím jsem ho ale spíše znechutil sám sobě.Neustálé války a krutovláda lorda Voldemorta už mě unavovala, ale nebyl jsem ten který ho mohl zastavit.Tím vyvolenám byl Harry Potter a ten jediný mohl změnit svět k lepšímu.Jednou jsem Pottera viděl,myslím že on by byl mnohem lepší vůdce než Voldemort,dokázal by toho mnohem více být černokněžníkem.
Uplinulo několik měsíců a můj lektvar už byl hotový.Vzal jsem si svoji oblíbenou sklenici,nalil jsem do ní lektvar až po okraj.Ulehl jsem do své postele,napil se lektvaru.Poslední co jsem před tím než jsem naposledy vydechl byla bílá záře.6e by se snad bůh svolil pustit do nebe člověka jako já,člověka který zmařil tolik neviných životů?