Nová přezdívka, starý blog.
weheartit here
 instagram here
tumblr here
15y.o.| Czech republic

August 2012

Go,Forest,go!

31. august 2012 at 14:54 | She<| |  Téma týdne
Myslím že napíšu dopis adresovaný blog.cz a bude poskládaný z vystříhaných písmenek různých bulvárních plátků,ano bude to velice agresivní a možná na mě zavolají i FBI, ale za to mi to stojí,protože už nemůžu dál přehlížet hrůzy které páchají na tématech týdne.Bože,přece musíme aspoň u TT udržovat nějaký standard a psát články s nápadem,ale na téma týdne Černá jsme toho opravdu moc nevymyslela a Máma byla vážně mnohem lepší..možná je to jen můj názor a pokud ano,velice se vám omlouvám.

Možná bych tento článek měla zařadit do úplně jiné rubriky a odstranit ho z TT, ale myslím si že se to k tématu vztahuje.Už mnohokrát jsem přemýšlela o přemístění blogu na blogspot a mnohokrát jsem od toho upustila.Mám ale neblahé tušení že s upadajícími TT to tu dlouho nevydržím protože to je to jediné co mě na blog.cz drží.
A tím navazuji na TT, někdy je asi důležité jít dál a neohlížet se na minulost.Možná by se to mělo dělat pořád protože potom by člověk neměl tolik starostí,kdyby nepřemýšlel o tom co mohl udělat,říct jinak bylo by všechno mnohem jednodušší.Na druhou stranu,pak by byl každý velice lehkomyslný a to asi nikdo z nás nechce.Já osobně bych to rozhodně nedokázala a tak si nedovedu představit svět plný lehkomyslných,byla by to ale zajímavá skušenost,nemyslíte?

Jsem u kamarádky na výměňáku (Praha-Velvary) a už vážně potřebuji svůj longboard.Hlavně po včerejšku stráveném na Letné :3

Zvláštně obyčejná 6.

10. august 2012 at 17:01 | She<| |  Zvláštně obyčejná
Další díl,jak jinak než po dlouhé pomlce.Nejspíš nečekané,já jsem o tomhle uvažovala už od začátku a teť je,řeklabych,ta správná chvíle uvést věci do chodu.Jako promiňte ale nějak jsem neměla spisovatelskýho rapla, takže se mi vůůbec ale vůbec nechtělo nic psát.To už je ale zamnou,další díl dopsaný a vy můžete začít číst:)

Ráno mi na snídani přinesla moje sovička Gelina dopis od rodičů a velký balíček,který nemohla skoro unést,plný věcí z tátova obchodu.
Ahoj Roxi,
Doufám že všechny věci co jsem ti zabalil použiješ co nejlépe proti zmijozelským/samozdřejmě tě nijak nenavádím!/.Snad se máš dobře.Máš pro nás nějaké novinky?Jak se má profesor Longbottom ? A co Neville a tvý přátelé?Pozdravuj je všechny a nezapomeň se s nimy rozdělit.Fredie už se hrozně těší až příští rok nastoupí,máš mu prý všechno popsat do největších detailů.Svoje staré koště už rozbil a koupii jsme mu nové,prohání se s ním po celé zahradě!Kdo vyhrává školní pohár a jak si vede Nebelvír ve famfrpálu?
Tvůj táta,máma a bráška Fred♥
Ps.Gelina bude hodně unavená,dej jí něco dobrého a nech jí odpočinout v sovinci.
Celá naše kolej se sesypala okolo mého balíčku a všichni si prohlíželi věci v něm.Většinu z nich znaly z obchodu ale některé byli úplně nové.Strejda Ron se,kromě toho že plnil práci bystrozora,činil a tak nebyla o nové vynálezy nouze.Zabalila jsem všechno zase do krabice a společně se Sam jsme jí odnesli do ložnice.
První pondělní hodina byla vždycky strašná.S Malfoyem to ani jinak nešlo.Lektravy jsme brali už pokročilé takže to bylo velice složité a někdy i nebezpečné,vůbec nám nepřidalo když profesor stál nad námi a přes celou třídu házel své jízlivé poznámky.'Weasley mohla by jste přestat dělat že máte místo mozku trolí trus' a nebo 'Longbottome můžete mi ,u merlina,vysvětlit co děláte na škole čar a kouzel?' no prostě hodina jako každá jiná.Než skončila hodina stačili jsme na sebe se Zmijozelskými hodit ještě pár nakvašených pohledů,kdo by to byl řekl že i po skončení všeho toho běsnění se se zmyjozelskými budeme pořád nesnášet stejně jako naši rodiče,samozdřejmě tak aby to profesor Malfoy neviděl.A už jsme spěchali na další hodinu která se jevila mnohem příjemněji,bylinkářství s Nevillovým tátou.
Většina Havraspárských i Nebelvírských už tam byla a když jsme dorazili my v těsném závěsu za námi přišel i Nevillův táta.Za tu dobu co nás učil jsem si sice už zvikla říkat mu pane profesore ale pořád to pro mě byl strejda Nev,když nás pustil do skleníků a zadal nám práci,zaskočila jsem za ním a vyřídila mu pozdravy od rodičů.
,,Děkuju Roxy,pozdravuj ode mě rodiče a brášku,to bude něco až sem přijde co?Ale teť upaluj ať už tě vidím pracovat!" zasmál se tím Nevillovým smíchem,jedna z mnoha věcí v kterých si byli s otcem podobní.
Hodina bylinkářství probíhala podle očekávání v pohodě a Lee za námi na konci přišel že si chce o něčem promluvit,vypadal nějak ustaraně,souhlasili jsme že se sejdeme hned následující volnou hodinu a on nám řekne co má na srdci.
Šli jsme ,jako obvykle,na naše opuštěné místo u Černého jezera.Když jsme se všichni usadili Lee spustil.
,,Vlastně ani nevím jestli je to zajímavé,možná vás to bude nudit,ale chtěl jsem si o tom promluvit než se o tom dozví celá škola."odmlčel se a já jsem vůbec nechápala o čem to mluví,očividně na tom tak byli i všichni ostatní.
,,Jak víte,nikdy jsme nezjistil kdo je můj táta,máma změnila téma pokaždé když jsem se jí na to zeptal a neměl jsem nikoho jiného s kým bych o tom mluvil.Jako malej jsem věřil že můj táta bude někdo vážně známej,třeba Harry Potter,vím ale že to bylo hloupé protože Harry je skvělej chlap a Giny by nikdy nepodvedl.Dneska mi ale přišlo přání k narozeninám od táty.Omlouval se že se o mě nikdy nezajímal,bál se že moje máma by to nedovolila.Navíc má manželku a dítě,chodí sem do Bradavic.Můj brácha je tady na škole!Samozdřejmě o tom nevěděl,stejně tak jako já se to nejspíš dozvěděl dneska..."
,,Lee ale vždyť to jsi vždycky chtěl,znás svýho tátu!Chápu že jsi nejspíš naštvanej,taky bych byla,ale je to tvůj táta a konečně se po těch letech ozval." spustila chlácholivým hlasem Sam.
,,A kdo to vlastně je?To jsi neřekl Lee,jsem rád že ti tvůj táta konečně dal vědět."ozval se Neville s otázkou kterou jsem chtěla položit i já.
,,Je to Teddy Lupin,ten metamorfomág jeho syn je teť ve třetím ročníku.." všichni zatajily dech,pokud to byla pravda a Teddy Lupin byl Leeovým otcem museli o tom vědět naši rodiče,proč nám to tedy nikdy neřekli?
,,To není možné,proč by mi to táta nikdy neřekl,kolikrát jsem s ním mluvila o tom jestli si nepamatuje s kým byla tvoje máma když jsi se narodil.Proč by mi to neřekl?"zeptala jsem se nevěřícně.
,,Moje máma je prý všechny prosila aby to nikomu z nás neříkaly,věděli to jen její nejblišší.Teddy měl v té době přítelkyni,byla to prý jen nerozvážná mladický chyba,tou chybou jsem byl já,chápete proč o něj nestojím?On se o mě nestaral skoro šestnáct let a já mu mám padnout do náruče po jednom dopisu!?"hlas se mu lehce chvěl když říkal poslední větu.
,,Nech si to projít hlavou Lee,ty to zvládneš,věříme ti.Ať uděláš cokoliv je to jen a jen tvoje rozhodnutí,stůj si za ním."ozvala se poprvé za tu dlouhou dobu Kate rozhodným hlasem.
Volná hodina byla u konce.Nemohla jsem uvěřit tomu co se za pohou jednu hodinu může stát s mými myšlenkami.
Jinak oblíbené hodiny Obrany proti černé magii a Přeměňování jsem prožila v oparu otupělosti.Pořád jsme se vracela k tomu co nám Lee řekl,chtěla jsem mu nějak pomoct ale nevěděla jsem jak.Bylo to jen jeho rozhodnutí a jak řekla Kate,my ho v něm podpoříme ať bude jakékoliv.Když jsem šla s ostatními do učebny Jasnovidectví bylo mi jasné že dnešní hodinu prožiji v příjemném rozpoložení,tím mám na mysli že budu spát s otevřenýma očima.Zahýbala jsem za roh a narazila do Leny,holky co jsem potkala jednou ráno u snídaně
,,Jé,ahoj Rox,promiň,pomůžu ti to sebrat."Až teť jsem si všimla že mi spadly na zem knížky co jsem měla na jasnovidectví.
,,Ahoj,děkuju,spíš ty promiň,nedávala jsem pozor na cestu.Musím už jít,jdu pozdě na hodinu,zase se někdy potkáme na snídani a popovídáme si." Podala mi knihy a já spěchala prázdnými chodbami,kdo by to řekl že se za takovou chvilku úplně vilidní.
Povím vám že když jsem scházela po žebříku po dvouhodinovce jasnovidectví myslela jsem že usnu na místě.Hlava mi třeštěla všemi těmi novými informacemi a starostí o Leeho,zanedlouho už jsem ležela ve své posteli.Úkoli udělám jindy,teť bych stejně nebyla schopná soustředit se.Přemýšlela jsem o Tomovi a našem rande,nerande v Prasinkách a pomalu se propadala do blažené nevědomosti.

Ťapko,Alíku,Micko pojďte sem!

8. august 2012 at 13:26 | She<|
Zdá se mi že blog.cz se vážně ubírá špatným směrem a že témata týdne jsou čím dál větší hovadiny,já jako správná blogerka ale samozdřejmě zůstávám věrná a píšu všechny témata,nebo se o to alespoň snažím.

Za svůj život jsem zatím měla 'jen' čtyři domácí mazlíčky,což je ve 14letech řekla bych dostačující.Mým prvním domácím mazlíčkem byla žlutozelená andulka,stydím se že si nepamatuji její jméno.Andulky jak známo nejsou moc zábavná zvířata ale já jsem jí měla moc ráda,jelikož to byl přecijenom první domácí mazlíček,proto si pamatuju že jsem byla hrozně smutná když umřela.
Druhým byla překvapivě taky andulka,tentokrát však modrobílá,měla i celkem normální jméno-Bára.Ta bohužel taky zemřela na nějakou neobjasněnou chorobu,řekla bych ale že měla dobrý život a užila si ho.Když umřela,zařekla jsem se že další andulku už nechci a tak přišel na řadu třetí a zatím nejmilovanější mazlíček v naší domácnosti.
Pes,Parson Jack Russel Terier který s námi bydlí už čtvrtým rokem je hrozný milovník.I přes to že neustále utíká a podniká toulky po městě ho mám moc ráda.Když jsem psala že andulka Bára měla normální jméno bylo to kvůli němu,on se totiž jmenuje Bertrám z Českokrumlovského vršku.Ne,tohle jméno jsme mu vážně nevymyslely my,je papírový takže tohle jméno už měl.Ne,nevoláme na něj tak,ikdyž ta představa je celkem vtipná,říkáme mu Bertíku.Moc ráda bych řekla že je můj,ale myslím si že je spíš mojí mamky,to ona je přecijenom ta kterou poslouchá nejvíc.
Poslední stávající člen naší domácnosti je kocour.Máme ho 4týdny takže zatím vážně nemám žádné strhující informace.Můžu vám ale s klidem říct že je celý černý a jmenuje se Sirius.Ano,pokud nejste hloupí došla k vám spojitost mého kocouřího Siriuse Blacka a toho Pottrovského.A je to tak,přesně proto má své jméno.Vlastně,jedna historka mě napadá.Chtěla jsme velkého,černého psa který se samozdřejmě bude jmenovat Sirius,mám malého černého kocourka,ale jmenuje se Sirius,což je řeklabych úspěch.
"James dokonce navrhoval, abych se ve psa proměnil natrvalo. S ocasem bych se smířil, ale ty blechy, to je hrůza."
jo,ty blechy jsou vážně hrůza.Hlavně když si přivezete maličkatou kouličku co má být kocout a zjistíte že je plná blech.

Mám jen jedno jméno-Genialita

5. august 2012 at 23:43 | She<| |  Téma týdne
Ahojte,dva týdny jsem tu nebyla a upřímně,vůbec mi to tu nechybělo.Byla jsem na táboře a jak to tak bývá,velice jsem si ho užila.Bohužel realita je tu a já si pořád nějak nemohu zvyknout.Článek ovšem píšu s patřičným nadšením a chystám se napsat i další kapitolu povídky Zvláštně obyčejná a domyslet její děj do zdárného konce.


Genialita je pro mě slovo velice vzdálené a genialita jako taková je pro mě ,buhužel,nedosažitelná.Geniální se člověk musí narodit,protože ten jenž se geniálním chce stát,stane se pohopouhým nesnesitelným šprtem v zajetí knížek a učebnic.

Řekla bych ale že ten kdo je geniální má vážně těžký život protože zůstává velice často nepochopený.Kdo by taky rozuměl někomu kdo má IQ dvakrát větší než on sám.A proto jsem vlastně ráda že já geniální nejsem,najít partu stejně nepochopených géniu je asi vážně těžké.Genialitu můžeme stejně jako dar brát jako prokletí,mnoho lidí jí tak přece vnímá.Ale myslím že ten kdo s ní umí naložit je velice šťastný člověk.

The big bang theory!Tohle mi vážně připoměla genialita,achjo,asi jsem vážně seriálový maniak..