Nová přezdívka, starý blog.
weheartit here
 instagram here
tumblr here
15y.o.| Czech republic

July 2012

Optimistiaeth heddiw

19. july 2012 at 16:05 | She<|
Nejspíš si říkáte co to je sakra za nadpis?Dámy a pánové tohle je velština.Jazyk Velšanů,obyvatelů Walesu.Přiznávám se že jsem použila překladač protože opravdu neumím velšsky.Každopádně jste se na můj článek koukli hlavně kvůli tomu nadpisu,ale pojďme k tématu týdne.

V dnešní době je optimismus, řeklabych, umění.Být optimistou je těžké když pořád slýcháte o válkách,teroristických útocích,nešťastných úmrtích,autonehodách a vlastně o všech hrůzách kterých sme my,lidé,schopní.Každopádně je to cenná schopnost a to hlavně pro toho kdo jí vlastní.Myslím že na všem se dá najít nějaké světlé místo,jen když jste na dně ho nemůžete najít.Být optimistou je jistá výsada,dokázat na všem najít aspoň maličkost která je dobrá,to je skvělé.

Co je v dnešní době vlastně optimismus?Doufat že můžete dokázat to co chcete, to že vás nikdo nepomlouvá a nikdo vám nezávidí, možná to že naše země na tom ještě není tak špatně a že vlastně máme skvělou vládu která naší zemi dokonale řídí /no počkat,to je možná bláznovství/ nebo třeba že naše hudební scéna má pořád co nabídnout a že máme dost herců kteří dokážou být světoví,jo tobych řekla že je velký optimismus.A já jsem optimista...

Pouze dvě věci jsou nekonečné. Vesmír a lidská hloupost. u té první si tím však nejsem tak jist
Albert Einstein

Mihi somnium

12. july 2012 at 18:55 | She<| |  Téma týdne
Nejdříve jsem chtěla napsat My dream ,ale vzhledem k tomu že už jsem to tu viděla stokrát a nikdo by nepochopil můj důvod,což je že miluji anglický jazyk, a myslel by si že to tak píšu jen proto, že je to teď hrozně moderní tak jsem se rozhodla pro latinu.
Můj sen se,řeklabych,dost často mění.Proto věřím že se na tento článek kouknu za měsíc a všechno bude jinak.Ale co bych neudělala pro téma týdne že?

Jedna věc mě napadla okamžitě,požiji slova jednoho mého velice oblíbeného herce,Alana Rickmena "When I'm 80 years old and I sitting in my rocking chair, I'll by reading Harry Potter.And my family will say to me 'After all this time?'and I'll say 'Always'" Nevím jestli je to sen.Pro mě ano.Mnoho lidí si myslí že je to jen pohádka,když dospějete na takovéhle pohádky už prostě nemyslíte,jste přeci dospělý.Ale pro mě,jak už jsem to napsala v mnoha článcích je Harry Potter mnohem víc.
Další sen.Další nevyslovitelná hloupost nad kterou se většina z vás pousměje.

Sedím ve svém houpacím křesle,v ruce držím obrovský hrnek plný čaje s mlékem.Je mi asi 30 let,koukám se z okna svého Londýnského bytu na budovu kterou jsem sama navrhla a která,sice není dominantou,ale je dostatečně vážená.Můj život se ubírá přesně tím směrem kterým chci a můj přítel právě přinesl snídani.Promiňte,už musím jít.

A jako poslední mám radu pro vás.Jděte za svým snem, protože motto 'Věř,běž a dokážeš' je pravdivé.

Skutečnost?

10. july 2012 at 19:40 | She<| |  Jednorázovky
Ahojte,včera v noci,když jsem nemohla kvůli tomu vedru spát, jsem napsala tuhle povídku.Jestli je to hloupě napsané přičtěte si k tomu pozdní hodiny a vařící se mozek a omluvte mě za to.
Povídka nejspíš asi znova BF , tak se mi to píše nejlépe.Myslím že pokud jí začnete číst,měli by jste jí dočíct dokonce.To důležité až na konci.

S Fredem jsme byli nerozluční,dvojčata Weasleyova,všichni nás na hradě znali jako největší vtipálky.Bohužel jsem si podle mamky vybraly špatnou cestu.Náš nejstarší bratr Bill,primus a poté výborný odklínač pro Gringottovi.Charlie,prefekt,výborný chytač a kapitán nebelvírského týmu a poté pracoval s draky v Rumunsku.Samozdřejmě Perci,nanicovatý bratr,prefekt a 'velká autorita'Potom jsme byli my,největší vtipálci a uličníci na Bradavické škole.Za každým žertem jsme stáli my nebo Protiva.Náš nejmladší bráška Ron,nejlepší kamarád Harryho Pottera.Byl u všech jeho vítězství nad Voldemortem a ke všem přiložil ruku.A pak naše maličká sestřička která už nebyla tak maličká a chodila s Harrym.Miloval jsem všechny své sourozence a byl jsem rád že jich mám tolik,měl jsem rád svojí rodinu.
Když jsme v šestém ročníku odešli ze školy a začali podnikat s našimi kouzelnickými kejklemy byli jsme šťastní.Jediné co nám to kazilo byli neustálé bitvy s Voldemortem a strach o naše rodiny.S Fredem jsme se snažili nedávat najevo jak se o rodinu bojíme,měli jsme takové povahy.Věčně jsme vtipkovali a tím i samy sebe uklidňovali.Když se schylovalo k velké bitvě a celá naše rodina byla připravena bojovat do posledního dechu,byl to pro mě nevyslovitelný strach.
Bitva v plném proudu,kletby lítaly všude kolem a já jsem se snažil ,vlastně nevědomky,zahlédnout alespoň koutkem oka všechny mé blízké.Viděl jsem skoro všechny,mamku jak bojuje proti nějakému malému podsaditému smrtijedovi,vypadalo to že ho zvládá s klidem a tak jsem se věnoval svým rpotivníkům a po očku jsem hledal své ostatní blízké.
A pak jsem uslyšel ten hlas,Voldemort dával Harrymu na vybranou,buď se vzdá a on ušetří všechny ostatní nebo nás zabije všechny bez slitování.Dal Harrymu dvě hodiny na rozmyšlenou a pro všechny na rozloučení s našimi milovanými.
V tu chvíli kdy jsem vešel do Velké síně mě polil pot.Jednoho z mrtvých obklopovala celá naše rodina,na něj jsem ale neviděl.Ten pohled mě bude pronásledovat celý život.Jak tam ležel,můj milovaný bratr a jeho bezvládné tělo zmáčely miliony slz.Miloval jsem svého bratra, a ikdyž jsme si z něj s bratrem dělali neustále legraci byl to ten nejlepší nejmladší bratr jakého jsem si mohl přát.Pohled na jeho mrtvé tělo,a pak už jen otupělost která na mě dopadla.Viděl jsem všechny mé bratry a sestru jak se nad Ronem sklání a brečí,viděl jsem mojí matku která se zhroutila vedle jeho mrtvého těla a nemohla uvěřit tomu že je mrtvý a mého otce který se jí snažil uklidnit a samotnému se mu kutáleli slzy jako hrachy po tvářích.V tom mlžném oparu jsem spatřil také Hermionu která nemohla uv+řit tomu co se stalo a Harryho který se jí snažil uklidnit přestože on sám ztratil nejlepšího přítele.Cítil jsem se strašlivě,nikdy jsem nic podobného necítil,jakoby kus mě zmizel.A pak..


..pak jsem se probudil a lapal jsem po dechu.Než jsem zjistil že ležím ve své posteli s nebesi v nebelvírské věži a že to byl jen zlý sen,myslel jsem na malý okamžik že je to skutečné.Vypadalo to tak skutečně,všechny ty pocity a strach.Rychle jsem roztáhl závěsy a podíval se po ložnici.Tam se na mě podívali oči mého bratra,Freda.
,,Všechno dobrý Georgy?"zeptal se rozespale.
,,V pohodě Fredie,jen noční můra."
Dal jsem si předsevzetí,musím ochránit celou svou rodinu protože to,co se odehrálo v mém snu ať už byl jakkoliv skutečný se nesmí nikdy stát.