Tohle slovo a napadnou mě dvě věci.
Zrcadlo jako to do čeho se každý,ráno a během dne kouká jestli má na xichtě obličej nebo jestli má v pořádku oblečení.Tedy,doufám že se to týká převážně holek.Když sem byla malá zrcadla mi přišla vždycky kouzelná.Koukala jsem se do něj a nemohla jsem pochopit že se v něm vidím.Myslela jsem si že je to kouzlo.Ale to už je pryč.Už nejsem malinká a jako spousta dalších věcí i tohle nebylo zásluhou skřítků,víl a kouzelníků.
A to druhé?Něco jako zrcadlo do duše.
Myslím že je dobré když vám někdo řekne co děláte špatně nebo co se mu na vás nelíbí.Jasně,když někdo přijde a začne se do vás navážet tak to není v pořádku,ale potom zjistíte že měl vlastně pravdu.Je fajn snažit se změnit něco co na nás ostatní nemají rádi.Protože když to změníte,budete lepší.Každý by měl mít takové svoje zrcadlo,vědět že není dokonalí.Protožen když si to myslí tak ho lidé nemají rádi.Proč by taky měli.Člověk který neuzná svojí chybu,neumí se omluvit a poděkovat a myslí si že je ve všem nejlepší?Ne díky,s tím bych se já nebavila.
Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je. Jan Werich :)