Nová přezdívka, starý blog.
weheartit here
 instagram here
tumblr here
15y.o.| Czech republic

8.-Mazz

19. november 2013 at 9:20 | Kejt |  Zoe's Diary-autorská povídka
Ano, jsem neschopná a líná, amen.

,,Co se děje?" zeptal se starostlivě Jack, když spolu se Zoe šli zamlženým ránem do školy.
,,No, víš, vždycky jsme takhle chodili s Mikem...je to hloupý, když mi tak chybí?"
,,Proč by mělo. Teda, možná se trošku chováš jak ty puberťačky ve filmech," mrkl na ní pobaveně ,,ale vlastně je to hrozně roztomilý, víš, co bych dal za to, abych taky někomu takhle chyběl..."
,, Vždyť máš spousty kamarádů, Jacku proboha nikdy jsem neviděla člověka který by chyběl víc lidem!" usmála se na něj povzbudivě Zoe.
,, Potřeboval bych víc takovejch, jako jsi ty.."

Bylo to zvláštní, za tu chvilku Jacka poznala a pochopila, že možná působí jako sluníčko na všechny ostatní, ale on sám zrovna v dobrým rozpoložení není, neměl to jednoduchý doma, jejich máma utekla s nějakým mladým frajerem a jeho nechala s tátou a mladší sestřičkou samotný. Z Jacka se tak stala chůva a jeho táta se snažil vydělávat co nejvíc peněz, takže doma prakticky nebyl. Když o tom ta přemýšlela, jejich parta byla plná zoufalců a ona jim kralovala, ironicky se pousmála nad vlastním vtipem.
 

7.- Hádka

10. november 2013 at 18:05 | Kejt

Jsem korunovaná největší lemra v psaní článků ( a když koukám na tuhle větu tak i ve slovosledu).

Mike si připadal natolik zdravý, že už ho to v nemocnici absolutně nebavilo a každý den se ptal doktorů, kdy už bude moct jít domů. Konečně se dočkal a po týdnu v nemocnici ho s obrovskou sádrou a nemožnýma berlema pustili do 'domácího léčení' které mělo trvat další dva měsíce. Hrozně rád by dělal, že je všechno v pohodě a za dva měsíce si zase stoupne na board jako by nic, ale každej, kdo někdy jezdil věděl, co to znamená být dva měsíce bez boardu a to hlavně dva měsíce, kdy se konali přípravy a menší závody, kterejch se chtěl zúčastnit každej, kdo chtěl prorazit do celostátního kola. Usmíval se, hrál si na to, jak je šťastný, že je doma, ale když se zavřeli dveře a on zůstal doma sám, všechny bylo jednoduše v prdely.

6.- Bůh na nás vážně sere

3. november 2013 at 19:19 | Kejt |  Zoe's Diary-autorská povídka
Jsem zpomalená s tímhle dílem, ale bála jsem se, abych ho nepokazila, tak snad ne.

Zoe vlastně ani nevěděla, jak se cítí. Připadala si prázdná, bez emocí? Vnímala jen to, jak jí Luci obejmula a odváděla jí do auta, jak Mazz nastartoval a vyjel podvečerním Londýnem k nemocnici, připadalo jí, že její nohy jsou těžké a nemůže se pohnout, po tvářích jí stékali slzy a její mysl byla neskutečně vyprázdněná, jediné, na co myslela byl Mike.
Netušila, co se mohlo stát, možná ani nechtěla myslet na to co se mi stalo, doufala jsem, prostě jsem jen seděla v tom proklatém autě, po tvářích mi tekli slzy, které jsem se snažila silou vůle zastavit a doufala jsem, že se Mikeovy nic nestalo, neunesla bych to.
 


5.- Telefonát

28. october 2013 at 10:36 | Kejt
Už mám objednaný long,juchuchcu bože,bože.. Minulý díl byl lehce(hodně) nudný, ale nějak jsem potřebovala nenápadně sdělit pár informací, takže tak, muhah.

Včera s Luci provolala Zoe takovou dobu, že když se konečně rozloučili, bylo už dávno po půlnoci a na Zoe tak čekalo velmi málo hodin spánku, přesněji sedm a půl, což bylo pro ní, jako kdyby nespala vůbec. Ráno vstala celá rozlámaná a automaticky se namalovala a oblékla, v kuchyni na ní čekal další matčin dopis, v kterém k jejímu štěstí stálo, že potřebuje odjet do Plymouthu, kde bylo sídlo její firmy a vrátí se až v neděli, což znamenalo klid a mír pro Zoe a celý dům na krásné tři dny.

4.-Sluníčko

26. october 2013 at 20:42 | Kejt
Čtu My děti ze stanice ZOO, modlím se, aby nebyla pravda, že vyhráli socani a dokoukala jsem konečně video Jacksgap, jo, je čas na to, napsat další díl ^^

24.5.2013
S mámou pořád nemluvím. Vždycky, když přijdu domů, hodí na mě jeden z jejích kyselých xichtů a myslí si, že se z ní zblázním. Vůbec netuší, jak bojuju sama se sebou, abych se nesebrala a neodešla. Jenže nemám kam. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem po té hádce vážně myslela na sebevraždu, nikdy jsem takováhle nebyla. Uvnitř jsem vždycky opovrhovala lidma, co se zabili, že neuměli čelit svým problémům a pak sama myslím na takovouhle věc..
Tyhle čtyři dny jsem se ale snažila, vlasně já i Mike jsme se snažili, oba jsme chtěli znovu žít a když jsme to řekli nahlas, najednou to bylo něco hmatatelnýho, něco, co bylo dosažitelný. Mike se přihlásil do závodu, konečně. A já jsem vzala po dlouhý době do ruky kameru a natočila pár záběrů do filmu, který jsme se Samem už dávno začli.
xoxo Zoe.

3.-Setkání na hřbitově

24. october 2013 at 19:40 | Kejt |  Zoe's Diary-autorská povídka
Heh, docela si říkám, že asi budu spisovatelka (ano, už je to tu zase, calm down).

Mike se mohl poslední dobou tvářit jak šťatně chtěl, mohl dělat, že už je v pohodě, ale stejně moc dobře věděl, že není. Když jel poloprázdnými ulicemi večerního Londýna ke hřbitovu, kde ležel pohřbený jeho dvacetiletý bratr, který měl nastartovanou slušnou karieru filmaře, holku, kterou by si přál nejeden kluk, chápavé rodiče a v neposlední řadě milujícího bratra, kanuli mu po tvářích slzy. Nikdy si nebyl s nikým blíž, než právě se Samem, nikdo mu nedokázal poradit líp, než on a nikdo ho nebránil, jako malého kluka, když se mu smáli za jeho Finský původ nebo zrzavé vlasy, jenže teď už tu Sam není a Mikael, jak mu rád Sam říkal, musí zaplnit to prázdné misto.

2.-Dopisy bez příjemce

21. october 2013 at 18:12 | Kejt |  Zoe's Diary-autorská povídka
Tak pokusím se napsat o něco delší díl, protože ten minulý byl opravdu krátký, doufám, že to moc nepodělám. Víte, kdyby jste viděli, jakou kostru příběhu mám a jak mám ty postavy promyšlený, taky by se vám to nechtělo psát, aby jste to nepodělali.

Když dneska ráno Zoe vstala z vyhřáté postele, zdálo se, jako by všechno bylo růžové. Nebo ona si to tak alespoň přála. Nezapomněla, co chce udělat, nezapomněla, že chce zase začít doopravdy žít věděla, že chce aby se ona, Mike a celá jeho rodina probudili z toho smutného světa v kterém doteď žili. Byl čas na truchlení, bylo ho opravdu hodně, ale teď? Všichni se potřebovali znovu nadechnout s vědomím, že jejich život může vést dál, i když to tak možná zprvu nevypadalo.

1.-Odhodlaná

19. october 2013 at 17:13 | Kejt |  Zoe's Diary-autorská povídka
Píšu jen proto, že Nia (je to zvláštní oslovovat tě touhle přezdívkou, but I really like it) si přála, abych něco napsala. Nečekám, že to bude číst i někdo jiný, sooooooo start.
(Je to první díl a moje první autorská povídka, hehe, kritika)

Seděla doma a dívala se z okna, otevřela už značně zničený a potrhaný deník a položila hrot propisky na papír. Nevěděla, jak začít. Snad tím, že by se už zase ráda cítila šťastně, ale pocit provinilosti jí to nemůže dovolit. Nebo možná tím, že už nikdy neuvidí jeho úsměv, jeho ruce už jí nikdy neobejmou a jeho rty nikdy nepolíbí.
18.5.2013
Už mě nebaví být tou kterou stále všichni litují. Chci být šťastná, ale nejde to ... Pokaždé, když už si myslím, že se začnu smát, že mě konečně přátelé rozesmějí, nepřijde to. Nemůžu se smát. Ne když on se nemůže smát se mnou. Mike už se přes to dostal. Zvládl to, ale stejně na něm vidím tu bolest, vidím na něm, že pokaždé, když mě vidí, dojde mu, že Sam se nevrátí. I já to vím, ale nejde nemyslet na to, jaké by to bylo, kdyby tu byl se mnou.

Lekla se, přišla jí SMS. Na obrazovce uviděla jméno jejího nejlepšího kamaráda, Mikea. Usmála se. Vždycky se staral o to, jak jí je, byl tu pro ní. Jako mladší brácha. Za deset minut tě čekáme ve skate parku. Pa Mike. Odložila tedy propisku s tím, že srdce si vyleje jindy, později. Oblékla si svetr, nandala sluchátka a seběhla schody do předsíně, nazula si boty, do ruky vzala longboard a vyšla vstříct Londýnskému jarnímu počasí.

Spravedlnost

22. september 2013 at 16:37 | K. |  Na téma..
Tak jo, nebudu se omlouvat, že jsem dlouho nenapsala článek, protože stejně nemám komu, když nikdo nečte, co tu píšu.
Měla bych se teď učit matiku, ale to počká, ještě tak aspoň 2 hodinky, hope so.

Stěžujeme si, že nemáme nejnovější mobil/Iphone 5s, nejdražší oblečení, nechodíme do nejlepších a nejprestižnějších škol, naše rodiče nevydělávají miliony a my nejsme bohaté děti, co mají všechno na co si ukážou, ale opravdu, potřebujeme tohle všechno?

High school (not) musical

5. september 2013 at 19:10 | K. |  Na téma..
I'm tireeeeeeed, shit. Za tenhle týden jsem se ještě pořádně nevyspala, ale už jsem vyšla víc schodů a běhala ráno častěji, než za celý svůj život. Zvládla jsem taky zakopnout na schodech (zrovna když šli naproti nám druháci, askjdkrfhb) jojo, je to zajímavé.

Střední škola.
Heh, vždycky jsem se na ní těšila. Na to, že budu už ta 'velká' holka a budu chodit na střední, ale nejsem si jistá, jestli tohle byl můj sen. My prváci jsme jako ti největší lůzři, prostě lidi, co netuší kde je jaká třída, kdo je který učitel, neznají žádný vychytávky, kinda scary. Ale ne, nebojte se, není to tak hrozné, jak to popisuju. (je to ještě horší)(kecám) Tak moc se těším, až budu aspoň v druháku, jestli se tam teda vůbec dostanu(jak nám rád připomíná každý učitel(!))

A co vás(nás) v prváku čeká?
Jsem tam čtyři dny, nakoupila jsem neskutečný množství učebnic, prošla tolik krámů a upřímně jsem v životě nebyla víc unavená. Ale je to zábava, vážně je(teď nekecám). Učitelé jsou na nás zatím hodní, přeci jenom jsme ti vystrašení prváci, spolužáci se všichni usmívají a lidi ze starších ročníků se smějou tomu, jak nemůžeme najít žádnou učebnu.
Připravte se na to, že to bude dřina a že vám budou neustále připomínat, že tam být nemusíte a pokud vás to nezajímá, ať jdete do pryč. (První, co nám ředitel řekl, že se většina z nás stejně k maturitě nedostane, jojo, hodně motivační řeč)
Taky asi hodně učení, ale to mě ještě nepotkalo, jelikož jsem tam krátce. Ale věřím tomu, že už to nebude takový veget jako na základce, shhiiiit.

Jdu se vykoupat, zkouknout vlogy/videa od youtubers, díl Gossipek, udělám svačinu/oběd a jdu spát, brou. Xoxo K.

Next articles


Where to go next